Sobotní ulejvací výlet

Psala jsem, že máme generálku v sobotu. To protože na internetu byla chyba, že je zkouška 17.5. Takže jsem automaticky předpokládala, že nepůjdu na ten školní výlet. Jenže když mi v pátek holky řekly, že žádná zkouška není, najednou jsem měla celou sobotu volnou. Ale i když na ten výlet šli oba mí rodiče, řekla jsem si, že já tam nepůjdu, protože bych musela děsně brzo vstávat - my jsme totiž měli sraz o hodinu dřív než rodiče (každý měl jít svou trasou a na konci se sejít), a radši si doma odpočinu. Jenže když se mamka v pátek asi v jedenáct vrátila domů, řekla, že jestliže tam jde ona, tak tam půjdu i já, když nemám tu zkoušku. Takže mi nezbylo nic jiného než tam jít, ale musela jsem vstávat v krátce po šestý, takže mě ráno pěkně bolela hlava. Na sraz jsem dorazila jen tak tak, málem mi utekli, protože jsem neřekla, že půjdu. I když to nebylo moc možný, když jsem se rozhodla asi v půl dvanáctý, to už fakt nešlo nikomu volat. Ale stejně nás moc nejelo, celkem nás bylo devět, z toho sedm holek…. kluci šli totiž v sobotu na fotbal. No, dojeli jsme vlakem do Srbska a stavili se v Alkazaru, kde jsme málem zabloudili ve štolách, protože jsme měli jen jednu baterku. Celkem jsme měli ujít asi osmnáct kilometrů, jenže nějak se nám nechtělo, a tak jsme to zkrátili a šli jsme podél řeky zrovna do Berouna. Tam jsme vymetli dvě cukrárny, protože jsme měli spoustu času do srazu s rodiči, a asi hodinu se poflakovali na jedný lavičce. Pak jsme museli vyrazit dál, trochu jsme si popletli směr, vyšlapali jeden kopec, potom ještě jedna holka ztratila botu, takže pro ní musela běžět skoro zase až dolů, a tak jsme na sraz přišli pozdě, i když dřív než rodiče... ale oni narozdíl od nás něco ušli...