Letos, jako i tři roky předtím, musí přijít loučení. A s kým že se to dneska chystáme rozoučit? Přece s naším bodlinatým spolubydlícím. S tím se samozřejmě musí počítat. A protože letos je docela pěkně, návratu našeho doma-přezimovavšího ježka do přírody už nic nebrání. Loni se nám ještě asi měsíc vracel k nám na zahradu a pak už definitivně zmizel jinam. Asi už ho to tady přestalo bavit... A po něm se mi docela stýskalo. Měli jsme přes zimu už čtyři ježky a je zajímavý, že každý z nich měl úplně jinou povahu. Jeden byl samotář, druhý hrozně funěl a byl vztekloun a třetí byl celkem ochočený a byl s námi myslím rád. A ten letošní? S ním zas taková zábava nebyla. O nás se nestaral, rád jenom jedl a spal. Přesto jsem si ho samozřejmě taky oblíbila, i když asi ne tak jako toho loňskýho a doufám, že se mu bude v přírodě dařit dobře. Slzičky při loučení sice nepotečou, ale i tak mu budu držet palce, aby ten přechod z krabice znovu do nelítostného světa plného nebezpečí, co nejlíp zvládnul...
P.S: Drahý ježečku, to že ses mi na podzim vykakal do školního batohu už jsem ti odpustila =o).
(No jo, s těma zvířatama to taky občas neni jednoduchý... A ještě se divíte, že mi tolik nepřirostl k srdci jako ten loňský =)?)
P.S: Drahý ježečku, to že ses mi na podzim vykakal do školního batohu už jsem ti odpustila =o).
(No jo, s těma zvířatama to taky občas neni jednoduchý... A ještě se divíte, že mi tolik nepřirostl k srdci jako ten loňský =)?)
Žádné komentáře:
Okomentovat