Zobrazují se příspěvky se štítkemPoezie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoezie. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 6. srpna 2013

Čautě kotě

Srnky si létají vysoko po nebi
a asi bude bouřka.
Z ledových vajec se vylíhnou květiny
všem živým na hrob.

Ve své samotě se každodenně dopouštím
bezvýznamných vražd.
Ale co na tom - když už nefunguje
ten trik se světlem v ledničce.

Pod moruší bzučí mouchy,
srnky si létají vysoko po nebi.
Asi bude pršet moře
se vší svojí solí.

čtvrtek 2. května 2013

Je to pouhá chemie

Téma: Píši Vám
Fandom: Věda ve sto slovech

Na benzenovém jádře ráda běží adice,
pětivazný uhlík už je skoro tradice.
Molekula ozónu je nádherný kruh.
Nukleokyd v DNA? Mě snad šálí sluch.

Že sekundární strukturou bílkovin je pletenec?
Velikonoce už byly. To vy jste pěkný spletenec!
Utkvělo vám jedině "slečno sejměte též podprsenku",
neustále říkáte, že lepší ó dvě je teď venku.

Když látkové množství vypočítat dostanete za úkol,
klidně mi tam napíšete, že ve skříni byl jeden mol.
O hodině utíkáte pořád na WC,
"piva víc chci" překládáte zkratku PVC.

Po ethanolu s člověkem zatočí se svět,
tak míň pijte, víc se učte, teď vám píšu pět.

A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net.

neděle 24. března 2013

Mlčení

Ze rtů odezírám kostry vět,
temnotu věštím z letu vran.
Ač ticho může šeptem vyprávět,
já slyším jen hlucho ze všech stran.

(Špatné zprávy se sdělují hůře, putují tudíž pomaleji. A proto už vím, jak to dopadlo.)

pondělí 18. března 2013

Meandry

Za tou sněžnou šedí
inkoustové nebe
hvězda betlémská

Sloupce pro a proti
porouchané váhy
bláznův úsudek

V tom, co člověk vlastní,
je vždy trochu ztráty
Lavina už padá
Tak jen skoč

Vždyť zas budeš brzy
s prsty od inkoustu
prodírat se břečkou
krásnejch ztrát

sobota 22. prosince 2012

Nezvalovsko-edisonovská variace č. 3 aneb Koncesvětová


Naše životy jsou křehké planety
putují touž drahou jako před lety
putují opisujíce bludný kruh
putují jak osamělý dobrodruh

Šla jsem domů v hodině již noční
šla jsem domů Prahou předvánoční
šla jsem neb mé plíce topily se v splínu
šla jsem svojí duši pro krabičku aspirinu
Město znělo sotva slyšitelnou melodií
jako ti co myslí že se rána nedožijí
jako ti jimž smutek nedá spát
jako přelétavé slovo snad
jako mylné představy o apokalypsách
jako nože vrahů ukrývané po kapsách
jako po vzpomínkách zbylé sutiny
jako sladce nebezpečné bažiny
jako chvíle kdy je život jednou velkou dřinou
Domy však stály dál osvětlené elektřinou
svítily i pouliční lampy místo hvězd
jako také v milionech dalších měst
a světy těch co čekali jen záři svic
rozpadly se tím že nestalo se nic

Bylo tu cos těžkého co chutná po zklamání
co tak rádo ochromuje mysl znenadání

Utečte běžte možná stačí jenom jít
surově v chodník zadupat svůj cit
Když nohy bolí duše bolet přestane
variace na motivy stokrát ohrané
jako šedavé dny letošního předjaří
jako světlem zanechané stíny na tváři
jako bez hádanek pronesená věta
jako strašná touha spatřit konec světa
Slunce zapadlo a vyjde znova k ránu
má modrá planeta však utonula v oceánu
v oceánu od roztálých závějí
v oceánu klamně snivých nadějí

Naše životy jsou jako poezie
slova věty provázané nitkou nostalgie
kapitoly knihy s překvapivým závěrem
sen co neskončí už s ránem ale s večerem
skutečnost si říká spoustou různých jmen
tak tedy sbohem kruté bdění
přeji sladký sen

A/N: Výplod včerejšího večera. Původně jsem předpokládala i jeho zveřejnění na facebooku (jako u minulé edisonovské variace), ale teď nevím, jestli by to byl dobrý nápad...

úterý 23. října 2012

Requiem za Naději

Naděje umírá poslední.
Ale umírá.

A já už nemám sílu věřit,
že se narodí nová,
co se s odvahou sobě vlastní pustí do boje s realitou
a bude se sytit svými sny.

Má předchozí naděje
(tolik hýčkaná, tolik opečovávaná!)
se jimi totiž přežrala.

A chcípla.

úterý 11. září 2012

Poučení z dnešního dne

Nezkoumej šnekovu ulitu,
ustrašen dovnitř ukryje se,
on bude v bezpečí a ty tu
- v děsivě bezeslovném lese.

sobota 8. září 2012

Popletovy pletky

Jsem uplakaný poeta,
rána čerstvě utržená,
zdánlivý citový asketa,
hlava láskou popletená.

Mé srdce mnou zametá,
sráží mne na kolena.
Jsem životní popleta.
Proč ne ano neznamená...?

sobota 21. července 2012

Frusteinkaufen

Fialová mikina - už potřetí v řadě
(jen neříkej: to přeci o něčem svědčí!),
tříčtvrťáky jak vyprané v čokoládě
(barva, co ocení oční potápěči),
dvě modré čelenky do vlasů
(jejich odstín snad nechci ani definovat).

Když mozek pracuje v přesčasu,
raději pusťte ho na chvíli nakupovat!

A/N: Nakupování, přecpaná obchodní centra a zběsilé závody za co nejnižími cenami opravdu nemám nijak v lásce a ve většině případů se tomuhle šílenství vyhýbám... ale na vymytí mozku je toho občas zapotřebí.

pondělí 25. června 2012

Objeveno při "kydání hnoje"

A/N: Jelikož mám zdárně odmaturováno, můžu teď s čistým svědomím (a s velikým potěšením) likvidovat všechny ty staré a nepotřebné sešity ze zeměpisů, hudebek a jiných podobně zábavných předmětů. A občas se v těch záplavách papíru objeví i nějaká ta perla. Třeba teď jsem vyhrabala jednu starou básničku, nad níž jsem se celkem pobavila. Je psaná na nějaké akci na zadaná slova během stanoveného času, takže se není čemu divit.

Tiše plyne řeka,
tak trochu melancholicky,
a na svůj konec čeká,
kdy zmizí v moři navždycky.

Proud řeky tě láká stále
jen tak o něčem si snít
a nebo možná trochu náhle
svůj život v slzách utopit.

Je tu snad někdo, kdo ti hodí
z mostu lano k záchraně,
či připluje na pomoc s lodí,
až budeš tonout v bažině?

Je tu snad někdo, kdo plakat bude,
až tvé tělo v rakvi spočine,
kdo uvidí tvé stíny všude,
až tvé vlastní slunce zahyne?

Je tu snad někdo, kdo neskryje
vzpomínky na tebe hluboko
pod nános toho, co prožije,
kdo nebude truchlit jen naoko?

neděle 10. června 2012

Muzejní noc

V labyrintu obrazů
hraju si na světlušku,
však lucernu zhasla mi
dívka utonulá.

Zatímco mé sny tříští se
o tmy pobřežních mlh,
mou ztichlou duší zní už jen
vřískavý chechot racka.


pondělí 28. května 2012

Slova ve tmě

Jsem ta, co za sebou chce spálit mosty
Jsem ta, co má být tvým strážným andělem
Jsem ta, co pláče v městě ztemnělém
Jsem ta, co nechce slyšet podrobnosti

Jsi loď, co doveze mě za obzor
Jsi tisícem nevyřčených vět
Jsi slovo, jemuž nelze vyhovět
Jsi můj divný popůlnoční rozhovor

A/N: Pozdě, ale přece... (http://pribehynapadesatslov.cz/)

neděle 27. května 2012

Ranní nezvalovsko-edisonovské variace

Šla jsem k ránu domů přes Most Legií
toužíc se obejít bez elegií
však jsouc zpitá tím že nestalo se nic
chtělo se mi křičet z plných plic
chtělo se mi utopit se ve Vltavě
Hradčanský dóm odbíjel půl šesté právě

Bylo tu přec něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost života i smrti

Sklánějíc se z mostu viděla jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco temného co svírá
černější nad křídla netopýra
řekla jsem mu probůh pane proč ten splín
protože to bolí odvětil mi stín
něco však zůstalo nevyřčené
něco k zamlčení odsouzené
pak porozuměla jsem vykřikla jsem ach!
s hrůzou zjistila kdo je ten sebevrah

Šli jsme ruku v ruce oba zachráněni
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
tím směrem kde počínaly Košíře
přišlo ráno a bylo to k nevíře

A/N: Sepsáno včera po maturitním večírku...

neděle 13. května 2012

Mé zlatoploutvé rybce

Má zlatá rybko z čokolády,
prozraď mi, buď tak hodná,
proč citové vodopády
pokaždé skončí u dna.

Má zlatá rybko krásnooká,
ukrytá v samotě pod ledem,
pověz, proč básní v čtyřech slokách
lze říci méně než pohledem.

Sčítej a odčítej,
vynásob chvíli tu dávno již pominulou,
z toho mi vypočti, zda se dá dělit nulou.

Pozorně pročítej
postup můj, ráda bych věděla, kde se stala chyba,
musím znát odpověď... Proč mlčíš jako ryba?

A/N: Takto vypadá verze na papíře, příště budu nejspíš psát zrovna do počítače :).


A/N 2: K obsahu se raději nevyjadřuji, opět podivně milenovité...

úterý 8. května 2012

Mlčky

A tak si Levin s Kitty psali po ubruse
slova oněmělá úžasem,
láska vedla monolog svůj v kuse
a bez hlesu zaplavila zem.

Jen jeden pár očí sledoval je,
jejich tváře štěstím změněné,
a doufal v nekonečnost ráje.
(Už zas vyprávím jen v Mileně...)

čtvrtek 3. května 2012

Nespokojenost

Hledíme
K nebi
Čekáme na zázrak
Chceme život
Bez nesnází

Prosíme
Aby
Štěstí už přišlo však
Krom nejistot
Nepřichází

Nic

A/N: Je to divný, já vím. Mojí múzu zabila sůl, konev a hromada chemického názvosloví...

neděle 22. dubna 2012

Sebevrah

Téma: Krev
Fandom: Edison

Naše životy jsou absurdní jak strach
šeptal tiše do tmy mladý sebevrah
strach z krve výšek uzavřených prostorů
strach z tepání srdce motoru
co nám nedovolí nedýchat
co nám nedovolí bát se ztrát

Chtěl jsem skočit chtěl jsem k smrti doplachtit
chtěl jsem pohřbít onen dávno mrtvý cit
Pak ale někdo náhle vykřik ach!
a já už nechtěl být ten sebevrah
ten sebevrah jenž je mrtev předem
ten jenž je sám sobě lidojedem
ten jenž svůj život v kartách prohraje
ten jenž neplatí své výdaje

Pro toho kdo má strach z krve z pláče
je snad lepší být hazardním hráčem

A/N: Kterak jsem se pokoušela hrát si na Nezvala...
Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd .

Slzy

Když si večer lehnu
brečím samospádem
i když nemám komu
epitafy skládat

Slzy pobíhají
v cestách prošlapaných
sem tam - ale vždycky
dolů

A/N: Zase nějaký momentkovitý pocitový výlev ;).

sobota 21. dubna 2012

Víš?

Téma: Okno (Báseň)
Fandom: Originální, U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Víš,
"my" se tak obtížně dělí
zpátky na slova "já" a "ty".

Když
už si člověk jednou zvykne
na slunce, je těžké strpět stín.

Jednou
jsi mi řekl: Otevři okno
a zjistíš, že jsi dosud žila v šeru.

Já jsem
poslechla, i když jsem měla strach,
že mě to poznání oslepí.

Tak jsem se dívala oknem
do tvé duše a tys osvětloval mé
kroky.

Tehdy jsi řekl: To světlo
není určené pro tebe. Nepoznal jsem to.
Odpusť.

Není snad lepší nechat okna
zavřená navždy, když životu vládne
stín?

"My" se tak obtížně dělí
zpátky na slova "já" a "ty",
víš?

A/N: Inspirace knihou od P. Coelha U řeky Piedra jsem usedla a plakala.
Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd.

pátek 20. dubna 2012

Stesk a stres, to celé na druhou

Mám strach z konců
A ještě větší ze začátků
Nově začít je jako
Popřít zákon zachování energie

Hlavu do písku
A rychle mrkat
Aby se mi slzy
Zadřely v očích