Šla jsem k ránu domů přes Most Legií
toužíc se obejít bez elegií
však jsouc zpitá tím že nestalo se nic
chtělo se mi křičet z plných plic
chtělo se mi utopit se ve Vltavě
Hradčanský dóm odbíjel půl šesté právě
Bylo tu přec něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost života i smrti
Sklánějíc se z mostu viděla jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco temného co svírá
černější nad křídla netopýra
řekla jsem mu probůh pane proč ten splín
protože to bolí odvětil mi stín
něco však zůstalo nevyřčené
něco k zamlčení odsouzené
pak porozuměla jsem vykřikla jsem ach!
s hrůzou zjistila kdo je ten sebevrah
Šli jsme ruku v ruce oba zachráněni
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
tím směrem kde počínaly Košíře
přišlo ráno a bylo to k nevíře
A/N: Sepsáno včera po maturitním večírku...
Žádné komentáře:
Okomentovat