Divadlo

Na jevišti světa

tančí realita s absurditou

v rytmu šíleného tanga.
A jejich děti

Úzkost, Stres a Mánie
pobíhají kolem
a objímají všechny,

kdo se přišli do divadla

jen pasivně pobavit.
Ale štěstí a veselý smích
nejsou publiku souzeny,
neboť brzo skončí

vtaženo do děje

osobních tragédií,
které otáčejí Zemi

naruby.

A/N: Opět jedna z "cyklu" poezie inspirované výkladem o literárním semináři.
PS: Pokud jste si všimli, že se tu moc často nezjevuji, vězte, že je to tím, že náš počítač se rozhodl dělat si z nás dobrý den a připojení k internetu funguje pouze zřídka...

Bezesné sny

Slzy vpité do polštáře
jsou kronikou všech mých stesků,
zaplněné stránky snáře
od soumraku do rozbřesku.

A za víčky pod řasami
skrývám sbírku poezie,
již skládají noci samy
v hořkosladké melodie.

Jen se zeptej hvězd, co slyší
každé noci zpověď mou,
proč je mi smrt pořád bližší,
proč se dusím samotou.

Snad se dozvíš, že bez tebe

jsem zakletou princeznou,
co si v svých snech tvoří nebe,
najít chce druhou půl svou.

A/N: Jedna starší, šuplíková, napsaná ještě za časů zlaté slámové éry...

Chemická

Chatrně sestavené chemické aparatury, věčně nefungující zásuvky, sbírka varného skla, barevné krystalky různých sloučenin a zápach. Samozřejmě. Xylen a naftalen. Naše chemická laboratoř. Seznamte se.

Destilace xylenu je vážně legrace. Nejdřív to vypadá na výbuch z přetlaku v baňce, ale pak se naše konstrukce z trubiček, hadiček, nádob a chladiče spokojí pouze s tryskající horkou vodou. Pramen jako v Karlových Varech.

Výpary té smradlavé látky lezou na mozek. Vaření, slévání a protřepávání. Tekoucí dělící nádoba. Naší vinou.

Sůl. Hodně soli. Výtěžek dvaadevadesát procent.

A v neposlední řadě míchaná vajíčka sekundy A.

Tak u nás probíhá příprava na maturitu z chemie.

Matematika světa

Ne, nemáš pravdu. Nejsem sudá. Vždycky budu někde lichá. Jsem páté kolo u vozu - a pětka je, pokud se nemýlím, liché číslo. Ba dokonce prvočíslo. Stejně jako "moje" sedmička. A prvočísla bývají osamělá. Ještě, že jsem aspoň našla svůj násobek. Třeba máme něco společného. Asi tak jako Šemík a Sokratés podle ultrarealistů. I když... s těmi stejně nesouhlasím, tak co.

Oslava

"Všechno nejlepší k narozeninám," přeje mi už asi desátý člověk.

"Tohle není moje oslava, vzpamatujte se!" mám chuť vykřiknout, ale místo toho se usmívám a děkuji za gratulaci.
Skoro se stydím, že se to takhle sešlo. Své narozeniny jsem chtěla zamlčet. Jenže facebook prozradí všechno.

"A taky ať vám to spolu vyjde," povídá Anička, když mi předává dárek.
"S kým jako?" Málem mi zaskočí kus čokoládového dortu.
"Hele, netvař se, že nevíš..."

Facebook prozradí všechno. Jenomže některé věci jsou příliš komplikované na to, aby šly zelektronizovat.

"Uživatelka X a uživatel Y jsou ve vztahu - nevztahu. A je to složité."
Haha.

Smíšeně směsné směsi k smíchu

Čtu Směšné lásky od "odborníka na písemné soulože" (ach jo, proč jen mají všichni dobří spisovatelé / básníci / umělci tak podivné vztahy k ženám...?). Mám smíšené pocity. Znám pár směšných lidí. Myslím tím hodně směšných. Sama si přijdu směšná. Ale ostatně "srdce nemá smysl ani pro hloupost, ani pro chytrost - srdce je samo pravděpodobně dost hloupé, a proto také straní hloupým". Tak proč řešit směšnost, že?

"Helénoi kaloj estin."
Půjdeme na antickou operu. Haha.

Médeo, co to děláš?

Kdo jsi?