Slzy vpité do polštáře
jsou kronikou všech mých stesků,
zaplněné stránky snáře
od soumraku do rozbřesku.
jsou kronikou všech mých stesků,
zaplněné stránky snáře
od soumraku do rozbřesku.
A za víčky pod řasami
skrývám sbírku poezie,
již skládají noci samy
v hořkosladké melodie.
skrývám sbírku poezie,
již skládají noci samy
v hořkosladké melodie.
Jen se zeptej hvězd, co slyší
každé noci zpověď mou,
proč je mi smrt pořád bližší,
proč se dusím samotou.
každé noci zpověď mou,
proč je mi smrt pořád bližší,
proč se dusím samotou.
Snad se dozvíš, že bez tebe
jsem zakletou princeznou,
co si v svých snech tvoří nebe,
najít chce druhou půl svou.
co si v svých snech tvoří nebe,
najít chce druhou půl svou.
A/N: Jedna starší, šuplíková, napsaná ještě za časů zlaté slámové éry...
Sotva jsem zahlédla formát článku, zaradovala jsem se. Že by zase jednou něco...? Šuplíková jako nová, co že se k ní vracíš znova? ...k té Slámě :D
OdpovědětVymazat