Zobrazují se příspěvky se štítkemObrázky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemObrázky. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 7. července 2014

Maja, Lisa, Ilia a my ostatní

Pod hladinou je ticho; voda umlčí i ty nejuřvanější turistické lodě.
(Asi tento objev použiji i doma. V čase největších hádek si prostě napustím vanu a zalezu si do ní se šnorchlem a potápěčskou maskou. Vidíte, jak je naše škola praktická?)
Tak si v tom tichu plavu mezi útesy a najednou uslyším praskání. Nejdřív sem tam cvaknutí, brzy však rachot jako z kulometu. Ta-ta-ta-ta-ta!
"Aha, to má Eustachova trubice, zase protestuje!" pomyslím si. "No počkej, já tě to odnaučím!" A plavu dál.
O den později jsem však vyvedena z omylu. Mé ucho je v tom tentokrát nevinně. Za všechno může Pistolník Zubonoh (neumělý překlad názvu Alpheus dentipes), který se rozhodl uspořádat si podvodní (a vlastně též podvodný) koncert.

Z omylu jsem za těch čtrnáct dní ostatně vyvedena mnohokrát. Dalším z nich je to, že se mohu snadno naučit správně šnorchlovat. Chyba lávky, jsem antitalent! Zatímco ostatní se po týdnu zvládají ponořit do pěti metrů, já teprve přicházím na to, jak plavat s ploutvemi, aby k něčemu byly. A i potom mi přezdívají Kolesový parník. Že prý kolem sebe moc cákám.
Ale co - stejně největší objevy přinášejí potápěči z větších hloubek. Například mého oblíbeného Kraba Plyšáka, alias Jsem kámen-jsem kámen-jsem kámen-(ale lakuji si nehty!).


Korýši jsou pro mě vlastně vůbec nejoblíbenější tamní skupina, ač mám vytvářet seznam ostnokožců, kteří se tam vyskytli. Jenže ti jsou kromě punkové ježovky s čírem na hlavě zajímaví pouze průměrně. Zato třeba takový listorožec, to je paráda.


A tak se stane, že za celou dobu pobytu na Brači neulovím jediného mořského živočicha. Nebo alespoň ne takového, kterého bychom předtím už neviděli. Vedoucí nám jednou za pár dní vynadají do lenochů, že všechno necháváme na nich, už se z toho stává docela folklór - jenomže motivace chybí, neboť Kolesový parník je nešika.
Později zvolím taktiku netrápit se tím a pouze se kochat krásami podmořského světa. Noční šnorchlování je k tomu ideální. Pozoruji ryby v transu, které se jen tak vznáší ve vodním sloupci, a přemýšlím, jestli se jím také zdají sny. Na dně jsou zase natažené choboty rypohlavců, poněkud bizarních červů, co by klidně mohli vystupovat jako hlavní postava nějakého katastrofického sci-fi. O kus dál objevím pod útesem ropušnici, královnu zlých ryb. Před pár dny jsme ji měli v akváriu a dostali radu, co máme dělat, kdyby nám náhodou chtěla potřást rukou pomocí své ostré ploutve. Přemítám, zda bych dokázala v tom šoku dostatečně rychle vylézt z vody a utíkat si pro první pomoc, totiž pro fén. Ještě chvíli se na sebe díváme, protože ropušničí oko, to je pohled do odděleného vesmíru. Pak raději odplouvám.


Zato na suchozemských výletech se snažím o to víc (nebo se alespoň snažím předstírat, že se snažím). Takže objevím prvního štíra, stonohu a malé černé vdovátko, samé přátelské tvory. Dokonce si později jednoho z nich odvážím domů. Proto mám teď tu čest představit vám svého nového domácího mazlíčka... Samička druhu Euscorpius flavicaudis, zatím beze jména. (Případné návrhy, jak jí mám říkat, prosím do komentářů. Je třeba jednat rychle, neboť je to živočich značně krátkověký, a já jsem bez nápadu!)


Úžasných objevů se mi vlastně podaří vícero. Tak například zjišťuji, že žena docenta Colomba skutečně existuje. Úplně tedy padne má hypotéza, že je to pouze figurína v neoprenu, která má sloužit jako měřítko na podmořských fotkách. Kdyby se jmenovala Eva, asi nahradím tuto hypotézu jinou, zbrusu novou - že je skutečně stvořená z jeho žebra, neboť jsou si až podezřele podobní.

Dalším neskutečně překvapivým zjištěním je, že pan Galium (jehož přezdívku jsem po silvestrovské oslavě vytvořila podle jedné nepříjemné vlastnosti rostliny Galium apparine a která by mu jistě jako biologovi příliš nezalichotila) je vlastně poměrně milá osoba, pakliže se nachází ve stavu střízlivém, a často i s velmi dobrými nápady. Tak třeba s učením se latinských názvů k zápočtu pomocí pantomimy nejspíš přišel on. Ono totiž těch snadno zapamatovatelných bylo málo - a těch, k nimž se dala vymyslet nějaká smysluplná mnemotechnická pomůcka, bylo ještě méně. Třeba taková ostranka Bolinos brandaris, kterou bolí nos, až z toho bryndá, polyp Madracis pharensis, jemuž nikdo nřekl jinak než matrace z fary, nebo nahožábrý plž Chromodoris crohni, který je takový chudák, že smrdí po chromu a ještě k tomu trpí Crohnovou chorobou, byly spíše výjimky. A tak bylo potřeba zvolit jinou taktiku. Někteří se potřebovali učit někde v tichu, my ostatní jsme však pantomimu považovali za příjemné rozptýlení. A tak jsem já, co na pantomimě při Aktivitách vždy ztroskotá, vesele předváděla například mořskou houbu. Ještě lepší však bylo pozorovat ostatní. Myšlenkový pochod "Kečup? - Rajče? - Rajče s rohama?" byl vskutku nezapomenutelný. Když jsem si uvědomila, že hledané slovo je Pomatoceros, málem jsem smíchy praštila hlavou o stůl.

Když teď nad tím tak přemýšlím, vážně si nejsem jistá, zda se opravdu mám na celý zbytek života zavřít do laboratoře. Chtěla jsem přeci studovat přírodu a ne pracovat v pomalu streilním prostředí, kde nesmí nic s "nažádoucí" přírodou přijít do styku...


čtvrtek 21. listopadu 2013

Povídání o ježkovi a myšičce


Tohle malé ježaté stvoření vpadlo do našeho života a s úplnou samozřejmostí si přivlastnilo veškeré předměty i náš volný čas. A poučení? Nikdy nechoďte na veletrhy, kde se prodávají zvířata, i kdybyste měli sebelepší předsevzetí, že si žádné z nich nepořídíte, že jdete jen koupit kokosové dřevo pro oblovky a masožravou rostlinu.
(PS: Ostatní fotky zveřejním na svém druhém blogu, když už ho mám. Snad se mi to konečně podaří nějak rozběhnout i tam...)

pondělí 21. října 2013

Fragmenty

Zvuky
Úterý, 10:14
„Možná by se vám ty zkumavky vyndávaly lépe, kdybyste si ten stojánek přidržela tou levou rukou, co teď máte úplně volnou.“
„Ale moje levá ruka je opravdu levá. A tak ji radši nepoužívám.“

Středa, 19:56
„To máma doma sype chilli po skleničkách.“
„Cože?“
„Že doma sype chilli po skleničkách.“
„Aha. Já slyšela, že peče lipo ve skleničkách.“
„Peče lipovej čaj? Tak to je dobrý.“
„Teda my jsme se fakt hledali, až jsme se našli.“
(Následuje náramková variace č. 3.)

Čtvrtek, 19:11
"Zkuste si to představit jako suprasonický třes - víte o čem mluvím, že jo?"
Jasně. To je něco, co nastává po deseti hodinách strávených bez pauzy ve škole.

Pocity
Pátek, 10:23
Dočasně odumřelé horní patro je větší šok, než když vám ve vlasech zničehonic leze myš. (Toto přirovnání ale samozřejmě platí jen ve chvíli, kdy jste nebiolog.)

Sobota, 9:07
Když člověku vytrhnou zuby moudrosti, prý se má druhý den cítit, jako když dostal pěstí od mamuta. Já jsem zatím tímhle způsobem přišla pouze o ty horní, takže mi připadá, jen jako by mě mamuťátko staršího školního věku důrazně poplácalo chobotem po lícních kostech. Ale jámy jako na mamuta mi v puse zbyly. To ne, že ne.
„Byla by legrace, kdyby se zjistilo, že příčinou moudrosti je nějaká takováhle obyčejná věc, jako zuby.“

Otazníky
Neděle, 21:55
Rozhodněte, zda jsou následující výroky pravdivé:
1. Jeden druh ještěra má na hlavě víceméně funkční třetí oko.
2. Někteří ještěři umí hýbat každým okem jiným směrem.
3. Chameleoni mění barvu podle toho, v jakém prostředí zrovna jsou a jakou barvu má jejich okolí.
4. Leguán mořský hledá potravu pod mořskou hladinou a vydrží zůstat potopený až hodinu.
5. Neexistuje žádný smrtelně jedovatý ještěr.
6. I když slepýši vypadají jako hadi, jsou to vlastně ještěři bez nohou.
7. Gekon zední, který žije také u Středozemního moře, se naučil využívat lamp k lovu. Ví totiž, že k nim večer létá nejvíce hmyzu.
8. Někteří ještěři umí šplhat i po skle a hladkých materiálech, protože mají na nohou přísavky.
9. Agamě vousaté skutečně rostou na bradě chlupy podobné vousům, v přírodě se jí přirozeně zkracují, ale pokud se chová v teráriu, je potřeba jí je zastřihovat, aby jí nepřekážely při jídle.
10. Některé druhy ještěrů umí odhodit svůj ocas, když na ně něco zaútočí. Odhozený ocásek se pak ještě chvíli mrská.
11. Ocas ještěrům pak doroste v celé délce tak, že ho nepoznáte od původního.
12. V Čechách žije živorodá ještěrka, která opravdu neklade vejce, rodí živá mláďata.
13. Chameleoni mají jazyk delší než tělo.
14. Jeden druh ještěra se může dožít až 150 let.
15. Hřeben trnů na zádech leguána slouží ke chřestění. Leguáni se tak dorozumívají.
16. Největší ještěr na světě může vážit i víc než malé slůně.
17. U některých ještěrů se z vajíčka vylíhne sameček nebo samička podle toho, jaká je okolní teplota, která na vajíčko působí.
18. Baziliškové jsou jediný druh ještěra, který má vyvinutá křídla.

Pondělí, 16:08
„Paní učitelko, máte manžela?“
„Ne.“
„A máte kluka?“
„Ne.“
„No to jsem si hned myslel.“

(Kdo má odvahu, může se podívat i na několik fotek z minulého týdne.)

neděle 23. června 2013

Na louce je plno květin...

...aneb jak jsem upekla svůj první dvoupatrový dort. Není sice dokonalý a chlubit se je ošklivé, ale já mám prostě radost, že se (víceméně) podařil. Naučila jsem se pracovat s marcipánem a velmi rychle improvizovat, takže příště už budu zase o něco šikovnější, a strávila jsem nad tím tak deset možná jedenáct hodin, tak mi trošku toho chlubení se přejte... :)


Na louce je plno květin...

...aneb jak jsem upekla svůj první dvoupatrový dort. Není sice dokonalý a chlubit se je ošklivé, ale já mám prostě radost, že se (víceméně) podařil. Naučila jsem se pracovat s marcipánem a velmi rychle improvizovat, takže příště už budu zase o něco šikovnější, a strávila jsem nad tím tak deset možná jedenáct hodin, tak mi trošku toho chlubení se přejte... :)


pondělí 17. června 2013

Žabí stehýnka, porce druhá

Mám vztek. Ukradli mi žábu. A kočku z krabice. Jsem zlá, nepřející a majetnická. Všechno si strašně rychle přivlastňuji. Kdybych psala dál, budu akorát nadávat. Tak radši jenom fotky. (Už asi žádné další nebudou, protože mi mou žábu nejspíš někdo snědl. Měla jsem si jí víc vážit.)



Žabí stehýnka, porce druhá

Mám vztek. Ukradli mi žábu. A kočku z krabice. Jsem zlá, nepřející a majetnická. Všechno si strašně rychle přivlastňuji. Kdybych psala dál, budu akorát nadávat. Tak radši jenom fotky. (Už asi žádné další nebudou, protože mi mou žábu nejspíš někdo snědl. Měla jsem si jí víc vážit.)



úterý 11. června 2013

Žabí princ (či princezna)

Proti žábám opravdu nic nemám. Ale když se mi pod oknem usadí skokan skřehotavý a celé noci koncertuje, je to poněkud zatěžkávací zkouška mé lásky ke zvířatům...


 
Jestli byste ho za jeho pěvecký výkon přihlásili třeba do superstar, můžete posoudit například zde: http://www.rozhlas.cz/hlas/zaby/_zprava/skokan-skrehotavy--14254 . A repráčky naplno! :)

Žabí princ (či princezna)

Proti žábám opravdu nic nemám. Ale když se mi pod oknem usadí skokan skřehotavý a celé noci koncertuje, je to poněkud zatěžkávací zkouška mé lásky ke zvířatům...



Jestli byste ho za jeho pěvecký výkon přihlásili třeba do superstar, můžete posoudit například zde: http://www.rozhlas.cz/hlas/zaby/_zprava/skokan-skrehotavy--14254 . A repráčky naplno! :)

neděle 26. května 2013

Bejvávalo (jaro)

aneb:
"Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí."


"Snad Vás tedy neurazí, když budete rezekvítek."

Tomu se neříká hledání čtyřlístků. Tohle je normální sklizeň.

Kvetoucí hloh
(latinský název stále neumím a poznávačka z botaniky se blíží)

Já a foťák se učíme ostřit na fialovou.


A ještě jeden "úlovek" ze školy. Foceno mobilem, kvalita žádná, ale přišlo mi to poměrně vtipné.

Bejvávalo (jaro)

aneb:
"Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí."
 
 

úterý 21. května 2013

Máme rádi zvířata

Aneb pár fotek z přírodovědné exkurze a našeho domácího zvěřince


Je to docela fajn škola - jdete na výlet, hodinku se brodíte v potoce s cedníkem a chytáte vodní havěť - a ještě za to dostanete zápočet.

Sameček invazního raka pruhovaného (takhle z fotky to není poznat, musel by se otočit na záda)

Samička s vajíčky pod zadečkem

Králičí školka u babičky

A tohle je nejnovější přírůstek do našeho zvěřince - oblovka pruhovaná. Už mě stihla pokousat a oslintat nám okno.

Šnečí žranice (začíná zpravidla tak kolem deváté večer)

Ani naše Ježutka nesmí přijít zkrátka. (Dost mě překvapilo, že existuje speciální krmení pro ježky, ale zřejmě je velmi chutné - i když mně se to podle "vůně" tedy rozhodně tak nezdá.)

Ale hlavně, že je náš ježeček spokojený...

pátek 3. května 2013

Bota, nicka, motýli (a pár fotek z dnů minulých)


Bota-nická zahrádka

Z těch pár dnů, kdy bylo jaro

První květy

Fata morgana...

...a motýli

Rozhovor cca dvacetileté slečny s (asi) babičkou (nevymýšlím si):
Slečna: "Br! Proč tam mají to shnilé ovoce?"
Babička: "Asi k jídlu."
Slečna: "Aha, oni jedí ty mušky..."
Jo, za objev hmyzožravého motýla by asi dostala nobelovku...







Moucho, boj se!





Kuk!

A jako speciální bonus jeden jezevec lesní pro pana Kolemjdoucího
aneb pozdrav ze skanzenu Pribylina