Zobrazují se příspěvky se štítkemRealita ve sto slovech. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRealita ve sto slovech. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 12. února 2015

I asked you to stop being dead

„I hope you´ll be very happy, Molly Hooper. You deserve it.“

Snažím se hrát si na Sherlocka Holmese. Z téměř nulových informací poskládat příběh – a pochopit jeho význam. Mé myšlenkové konstrukce nabývají obludných rozměrů a přitom je pravda tak prostá… Pouhá neochota přiznat si prohru.

Konečně mi dorazily fotografie z druhého ledna. Svítí mi na nich čepice. Vlastně nejen čepice. Líbí se mi to. Zdá se, že jsem tehdy byla šťastná.
Ale jak to?

„It would be nice to see you again. When do you finish your studies?“

Možná, že popůlnoční sherločí maratony posledních nocí byly jen přípravou na Londýn.

pátek 6. února 2015

"T2SS: A magic beanstalk or a protein escalator?"

Můj svět se zúžil na výhled z jednoho jediného okna. Každodenně se koukám, jak oblohou plují mraky a jak větve stromů tančí do rytmu určovaného větrem. Když přiletí hejno kvíčal, dlask, hýl či dokonce mlynaříci, je to veliká událost. To si povolím dívat se déle než třicet sekund.

Když je mi náhodou smutno, vybarvím si zeleně další čtvereček, popláču si nad tím, že se asi nikdy nedočtu, jaké proteiny tvoří biofilm u Vibrio cholerae, nebo si zapíšu růžovou propiskou do růžového sešitu dvacetislabičné cizí slovo.

A pak se na dálnici objeví žlutý autobus, mé soustředění nastoupí a odjede v dál.

sobota 24. ledna 2015

Jako zvonek jesenický

Já a má sestřenka jsme si v lecčems podobné. Obě trpíme velkou mírou sebezničujícího perfekcionismu a utkvělou představou, že máme ten jediný patent na rozum.

 „Jednoho dne si uvědomíš, že bez něj dokážeš žít – a dokonce i šťastně. Je to osvobozující a zároveň nepřenositelná zkušenost, kterou využiješ ve všech dalších vztazích.“

(Věřím, že my dva k sobě patříme a že pouze spolu můžeme být šťastni. Ale jestliže Ty tenhle pocit jedinečnosti a výlučnosti nemáš, je to důkaz, že jsem si to všechno vybájila.)

„Už aby ta zkušenost přišla. Mnoho lidí mi říkalo to samé, ale já jim prostě nedokážu uvěřit.“

sobota 17. ledna 2015

Degranulace

Escherichia coli byla zdrojem enzymů vedle buněk špenátu, holubích prsních svalů a krysích jater.

„Máš skype? Mohli bychom si zavolat…“
„Ty nerad píšeš, co?“
„To také. Ale především se mi líbí tvůj hlas.“
„Vlastně… účet na skypu mám. Ale je to místo spojené s mnoha vzpomínkami na někoho, koho jsem měla velmi ráda. A koho ještě ráda mám. Takže jistě chápeš, že tam teď nemohu chodit, abych volala tobě.“
„Víš, že vždycky můžeš vymazat ze seznamu toho, s kým nechceš být v kontaktu?“
Vím, že můžu. Ale nezeptal ses, jestli chci.

Slovní spojení „fermentace laktátu“ mě vydrželo rozesmívat celou minutu.

čtvrtek 15. ledna 2015

Zelená krysa, červený králík

Poslední dobou jsem si navykla usínat s hlavou pod peřinou.
Protože mám pocit, že na mě padá celý vesmír, a naivně si myslím, že se mu tak ubráním.
A protože se už jiným způsobem nedokážu zahřát.

Nepomáhá to. A tak se každý večer třesu ve tmě a mou nebeskou klenbu ničí meteority ukuté z úzkosti a žárlivosti kdesi ve vzdálených galaxiích.
Nejraději bych si zabalila tašku a utekla před svými děsy na jediné místo, kam mají vstup zakázán. K Tobě.
Jenomže na to už jsem dávno ztratila právo.

Proč jsi tehdy nezavolal, že se Ti stýská?
Možná jsem taky nespala.

středa 14. ledna 2015

Neříká se "o Bacillovi subtilovi".

Mě také zachvátí příšerná panika, když si uvědomím, že se mi nejspíš už nevrátíš.
Že se zase budu muset potácet tímhle mrazivým a spletitým světem sama.
Bez Tebe.
Už napořád.

Uklidňuji se hlasem docenta Konopáska z nahrávky a zjištěním, že se dělají pokusy, jak dlouho vydrží bakterie na čokoládě nebo na vepřové nožičce.
A po Krebsově cyklu jsem objevila další zázračný všelék s názvem pentózo-fosfátová dráha. Vědomí, že sedoheptulóza-7-fosfát navždy zůstane s glyceraldehyd-3-fosfátem a narodí se jim dvě rozkošné dětičky fruktóza-6-fosfát a erytróza-4-fosfát, působí jako léčivý balzám na všechny mé rány.

Alespoň něco je na tomhle světě ještě v pořádku.

úterý 13. ledna 2015

Mučírna

Já a náš ještěr nejspíš trpíme stejnou chorobou. Když spatříme jídlo, oba raději zavřeme oči. Jenomže zatímco on včera zvládl spořádat čtrnáct cvrčků a odměrku zeleninové kašičky, jediným mým pokrokem je, že jsem za poslední tři týdny víceméně nezhubla. Není den, kdy bych problém svého jídla neměla na talíři. A není den, kdy by mi nebylo špatně. Když výjimečně ráno vstávám s pocitem hladu, je to svátek; který ovšem musím oslavit náležitou porcí snídaně.
Každý můj den je urputný boj. Mám ale pocit, že se v mém těle spustil nějaký autodestrukční mechanismus, a všechna snaha je tedy zbytečná.
Mám strach.

Bílá opice

Karamelový rooibos v nejlepší čajovně v Praze chutná jako standardní vývar z mechu. Ze skvostného vanilkového mechu. Pokud ale na dně konvičky s modrým čínským drakem čekáte slíbené karamelové šupinky, mýlíte se – objevíte pouhopouhou čajovou usazeninu.
Stejně tak se mýlíte, pokud doufáte, že se něco změní, když se na okamžik přestanete trápit budoucností.
„Jsi teď spokojená?“
„Ne… Ne, když o tom všem začnu přemýšlet.“
„Tak teď chvíli nepřemýšlej.“
Nepomůže to. Jen vám ztěžkne hlava. A co s tím, když ji nemáte kam odložit…?
Žádnou jinou čajovnu neznám – a ani nechci znát. Je nejlepší.
Ty jsi taky nejlepší. Ze stejného důvodu.

pátek 9. ledna 2015

Kusadla

Za prvních devět dní tohoto roku jsem zjistila,

že svařák se musí pít rychle, pokud chcete, aby vás zahřál,
že absolutně nejsem odolná vůči lichocení – stačí pár vhodně zvolených slov a dotyčný mě má v hrsti,
že dokážu přežít i s mnohem méně než osmi hodinami spánku,
z jakých zemí má člověk příchozí hovor, pakliže mu volá číslo s předvolbou +44 nebo +380,
že profesní deformace studentů naší fakulty je větší, než jsem myslela,
a že i když si téměř obřadně vyházím z kapes kabátu všechny odpadky i posmrkané kapesníky, balast minulosti si stejně ponesu s sebou.

Nemáš rád motýly.


pátek 2. srpna 2013

Šach mat

Potkala jsem Rory Gilmorovou. Úplně přesnou, jen s ostříhanými vlasy.
Ron Weasley zase nosí kostkované košile, vylévá kakao do kanálu a mluví nizozemsky.
Tomáš Klus sedává na zdi kousek od kostela, nikoli kousek od domu jakési slečny.
Drew Barrymore mluví příliš nahlas a nepomáhá ostatním tak, jak by se na první pohled zdálo.
Joker se směje na kolemjdoucí zpoza nedojedené bramborové kaše.
A dva mladíci se drží za ruce. Než je zmerčí Užovka.

S návratem domů padne na člověka strašlivá tíže. Je to totéž, jako se ráno probudit a zjistit, že je všechno navlas stejné, jako když jste večer usnuli.
 
 
A/N: May, to máš za toho Leoparda v Želetavě. Toho jsem taky až doteď nepochopila.

Šach mat

Potkala jsem Rory Gilmorovou. Úplně přesnou, jen s ostříhanými vlasy.
Ron Weasley zase nosí kostkované košile, vylévá kakao do kanálu a mluví nizozemsky.
Tomáš Klus sedává na zdi kousek od kostela, nikoli kousek od domu jakési slečny.
Drew Barrymore mluví příliš nahlas a nepomáhá ostatním tak, jak by se na první pohled zdálo.
Joker se směje na kolemjdoucí zpoza nedojedené bramborové kaše.
A dva mladíci se drží za ruce. Než je zmerčí Užovka.

S návratem domů padne na člověka strašlivá tíže. Je to totéž, jako se ráno probudit a zjistit, že je všechno navlas stejné, jako když jste večer usnuli.


A/N: May, to máš za toho Leoparda v Želetavě. Toho jsem taky až doteď nepochopila.

středa 8. května 2013

Vyléčená nemoc

A/N: Nevím, proč jsem to loni nepublikovala...
Takže teď, po Vesmírech, ještě tohle. Pro úplnost. A proto, aby už voda navždy odnesla ten chlad.

Téma: Ledová voda (double-drabble)
Fandom: Krutá realita

"Můžu se od tebe napít?" zeptal se.
"Radši ne. Mám nemoc na sedm, která je pro muže smrtelná. Nerada bych tě měla na svědomí…"
"Cože?" podiví se.
"To neznáš?" Teď se diví zase ona.
"Ne. Co to je?"
"Hádej."
"No," počítá na prstech. "Ženská je na šest, tak já nevím."
Zasměje se. "Rýmička přece!" Podává mu láhev. "Ale jestli se nakazíš, není to moje vina. Já tě varovala."
"Já už jsem se stejně nakazil," na to on.
"Čím, prosím tě?"
"Láskou," povídá vážně.
A ona mlčí.
Mlčí, protože neví, co by na to řekla.
Mlčí, protože má z toho všeho najednou divný pocit.
Mlčí, protože je od přírody pesimistka.
***
"Nechtěla by ses něčeho napít?" zeptal se a v hlase mu zazněly stopy dřívější starostlivosti. Nejspíš proto, že vypadala, jako by měla každou chvíli omdlít.
"Jo. Vodu, prosím." Na nic víc se nezmohla. Po tom, co bylo vyřčeno. Je konec.
Natočí jí do sklenice vodu.
Pije, jako by žízeň byla to, co ji nejvíc trápí.
"V pořádku?" ptá se on.
A ona mlčí
Mlčí, protože jí v hlavě pořád znějí ta strašná slova.
Mlčí, protože promluvit by znamenalo všechno si přiznat.
Mlčí, protože jí studená voda vzala všechna slova z úst.

úterý 7. května 2013

Vesmíry

Téma: Zváženo a sečteno
Fandom: Ze života

Co zbylo:
Pár ohnivě oranžových náušnic
Vlastnoručně nahrané cédéčko s milým věnováním
Lehce zaprášená sušená růže
Pohled z Korsiky
Stránka vytržená z učebnice angličtiny, s článkem o zkratkách
Několik lístků z různých plesů
Vzkaz napsaný na notovém papíře
Tlustý deník plný pojednání o štěstí
Polámaný deštník
Fialové brýle potřené na nožičkách vteřinovým lepidlem
Dvěstěgramová Studentská pečeť, rozchodová čokoláda

Neboli sedmnáct předmětů o celkové váze 407 gramů, pečlivě uložených v krabici

Pokud by ovšem měla obsáhnout vše, musela by ona krabice být nekonečně velká, nebo mít po naplnění hustotu jako černá díra, snažící se pohltit celý vesmír

Neboť jeden vesmír zanikl

A/N: Nechtěla jsem končit tak smutně. Pak jsem se aspoň snažila, aby to šlo zařadit do fandomu "Originální" spíše než do "Ze života". Nepovedlo se. Tak aspoň můžu konstatovat, že před rokem by to bylo o hodně aktuálnější. A že mám jakousi podivnou zálibu v krabicích. (Hlavně těch Schrödingerovských.)

pondělí 6. května 2013

Vyléčená nemoc

A/N: Nevím, proč jsem to loni nepublikovala...
Takže teď, po Vesmírech, ještě tohle. Pro úplnost. A proto, aby už voda navždy odnesla ten chlad.

Téma: Ledová voda (double-drabble)
Fandom: Krutá realita

"Můžu se od tebe napít?" zeptal se.
"Radši ne. Mám nemoc na sedm, která je pro muže smrtelná. Nerada bych tě měla na svědomí…"
"Cože?" podiví se.
"To neznáš?" Teď se diví zase ona.
"Ne. Co to je?"
"Hádej."
"No," počítá na prstech. "Ženská je na šest, tak já nevím."
Zasměje se. "Rýmička přece!" Podává mu láhev. "Ale jestli se nakazíš, není to moje vina. Já tě varovala."
"Já už jsem se stejně nakazil," na to on.
"Čím, prosím tě?"
"Láskou," povídá vážně.
A ona mlčí.
Mlčí, protože neví, co by na to řekla.
Mlčí, protože má z toho všeho najednou divný pocit.
Mlčí, protože je od přírody pesimistka.
***
"Nechtěla by ses něčeho napít?" zeptal se a v hlase mu zazněly stopy dřívější starostlivosti. Nejspíš proto, že vypadala, jako by měla každou chvíli omdlít.
"Jo. Vodu, prosím." Na nic víc se nezmohla. Po tom, co bylo vyřčeno. Je konec.
Natočí jí do sklenice vodu.
Pije, jako by žízeň byla to, co ji nejvíc trápí.
"V pořádku?" ptá se on.
A ona mlčí
Mlčí, protože jí v hlavě pořád znějí ta strašná slova.
Mlčí, protože promluvit by znamenalo všechno si přiznat.
Mlčí, protože jí studená voda vzala všechna slova z úst.

Vesmíry

Téma: Zváženo a sečteno
Fandom: Ze života

Co zbylo:
Pár ohnivě oranžových náušnic
Vlastnoručně nahrané cédéčko s milým věnováním
Lehce zaprášená sušená růže
Pohled z Korsiky
Stránka vytržená z učebnice angličtiny, s článkem o zkratkách
Několik lístků z různých plesů
Vzkaz napsaný na notovém papíře
Tlustý deník plný pojednání o štěstí
Polámaný deštník
Fialové brýle potřené na nožičkách vteřinovým lepidlem
Dvěstěgramová Studentská pečeť, rozchodová čokoláda

Neboli sedmnáct předmětů o celkové váze 407 gramů, pečlivě uložených v krabici

Pokud by ovšem měla obsáhnout vše, musela by ona krabice být nekonečně velká, nebo mít po naplnění hustotu jako černá díra, snažící se pohltit celý vesmír

Neboť jeden vesmír zanikl

A/N: Nechtěla jsem končit tak smutně. Pak jsem se aspoň snažila, aby to šlo zařadit do fandomu "Originální" spíše než do "Ze života". Nepovedlo se. Tak aspoň můžu konstatovat, že před rokem by to bylo o hodně aktuálnější. A že mám jakousi podivnou zálibu v krabicích. (Hlavně těch Schrödingerovských.)

úterý 23. dubna 2013

Nezapomeň

Téma: Klepeta
Fandom: Ze života

Byla jednou jedna malá holčička, která jela s rodiči k moři. Protože se brzy na přelidněné pláži nudila, vydaly se s maminkou na lov.
Zátoka, kterou objevily, nebyla ani moc čistá ani voňavá, ale zato plná života.
Holčička začala sbírat vyplavená krabí klepeta.
"Tyhle krabí klepítka,
to je príma smrádeček,
už smrdí i lopatka,
už smrdí i kyblíček,"
prozpěvovala si. Byla spokojená.

Tohle sběratelství ji časem opustilo. Ačkoliv ne úplně. Když ve škole pitvali raka, tajně si odnesla kus jeho krunýře.
Měl jí připomínat, jak snadno se bez něj račí vnitřnosti rozpadly.
To aby si nehrála na silnou, když není.

A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net.

Nezapomeň

Téma: Klepeta
Fandom: Ze života

Byla jednou jedna malá holčička, která jela s rodiči k moři. Protože se brzy na přelidněné pláži nudila, vydaly se s maminkou na lov.
Zátoka, kterou objevily, nebyla ani moc čistá ani voňavá, ale zato plná života.
Holčička začala sbírat vyplavená krabí klepeta.
"Tyhle krabí klepítka,
to je príma smrádeček,
už smrdí i lopatka,
už smrdí i kyblíček,"
prozpěvovala si. Byla spokojená.

Tohle sběratelství ji časem opustilo. Ačkoliv ne úplně. Když ve škole pitvali raka, tajně si odnesla kus jeho krunýře.
Měl jí připomínat, jak snadno se bez něj račí vnitřnosti rozpadly.
To aby si nehrála na silnou, když není.

A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net.

pondělí 8. dubna 2013

Milý pane psychiatre...

Téma: Obleva
Fandom: Originální

V supermarketu se přihlouple usmívám nad nivou, protože jsem právě objevila nápis: "Obsahuje Penicillium roqueforti."
Ráda přirovnávám věci k ultrafialové katastrofě či Schrödingerově kočce.
V menze si leckdy nad přemaštěnou omáčkou pomyslím: "Mít tak s sebou dělící nálevku…"
Snažím se zbarvení našeho králíka popsat pomocí genů pro srst koček.
Někdy se přistihnu, jak před čištěním zubů upozorňuji bakterie své dutiny ústní: "Holky, pozor, teď vám trošku inhibujeme devátou fázi glykolýzy."
Když je aspoň týden deset nad nulou a u nás na zahradě stále leží kupa sněhu, já k ní občas prohodím: "Tak co, vodíkové můstky, jak dlouho to ještě vydržíte?"

A/N: Aneb jak vypadá v praxi deformace studiem...
Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net.

Milý pane psychiatre

Téma: Obleva
Fandom: Originální

V supermarketu se přihlouple usmívám nad nivou, protože jsem právě objevila nápis: "Obsahuje Penicillium roqueforti."
Ráda přirovnávám věci k ultrafialové katastrofě či Schrödingerově kočce.
V menze si leckdy nad přemaštěnou omáčkou pomyslím: "Mít tak s sebou dělící nálevku…"
Snažím se zbarvení našeho králíka popsat pomocí genů pro srst koček.
Někdy se přistihnu, jak před čištěním zubů upozorňuji bakterie své dutiny ústní: "Holky, pozor, teď vám trošku inhibujeme devátou fázi glykolýzy."
Když je aspoň týden deset nad nulou a u nás na zahradě stále leží kupa sněhu, já k ní občas prohodím: "Tak co, vodíkové můstky, jak dlouho to ještě vydržíte?"

A/N: Aneb jak vypadá v praxi deformace studiem...
Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net.

neděle 25. listopadu 2012

Tak praví pověst a tak zní kouzlo.

Cestou domů pár metrů běží.
Protože jde strašně pozdě.
Protože se snaží dohnat své srdce, co jí někdy během večera vyskočilo z hrudi a zbaběle zmizelo.
Protože chce utéct před svými myšlenkami - těmi věrnými nohsledy jménem Co, Kdyby a Náhodou.
V kuchyni jí padne pohled na kalendář, na listopadové motto. "Ať půjdeš kamkoli, sám před sebou neutečeš."
Zasměje se. Pak vezme svoje srdce - které cestou spatřila prchat směrem ku Praze 6 a které se jí po velkém boji podařilo polapit - a zavře ho zpět do klece svého hrudního koše.

"Láska ji zradila podruhé," zašeptá Královský kronikář.
Tak jako v pohádce.