čtvrtek 15. ledna 2015

Zelená krysa, červený králík

Poslední dobou jsem si navykla usínat s hlavou pod peřinou.
Protože mám pocit, že na mě padá celý vesmír, a naivně si myslím, že se mu tak ubráním.
A protože se už jiným způsobem nedokážu zahřát.

Nepomáhá to. A tak se každý večer třesu ve tmě a mou nebeskou klenbu ničí meteority ukuté z úzkosti a žárlivosti kdesi ve vzdálených galaxiích.
Nejraději bych si zabalila tašku a utekla před svými děsy na jediné místo, kam mají vstup zakázán. K Tobě.
Jenomže na to už jsem dávno ztratila právo.

Proč jsi tehdy nezavolal, že se Ti stýská?
Možná jsem taky nespala.

Žádné komentáře:

Okomentovat