Na bolavé nohy a bolavé srdce pomáhá zatnout zuby a jít...
Den šestý: Barro - Caldas de Reis ("Kalba v rejži"), 42 km do Santiaga
Jak málo stačí člověku ke štěstí?
Jedno neuvařitelné kuře, dvě houpačky a popletený ukazatel, který tvrdí, že dnes je 6. října, 28 hodin a 56 minut a teplota že klesla na -44°C.
Ráno přespání a ovesné vločky,
cesta, co uběhne rychleji, než si člověk stačí zvyknout na chůzi.
Vítr ve vlasech (a prach na sandálech - jen ten Oněgin nikde!) a oči upnuté ke korunám stromů.
To je kalba v rejži.
Trochu mi docházejí síly, ale krize zatím nikde.
Jen se mi chce spát.
A potřebovala bych obejmout.
Wie wird man seinen Schatten los?
Wen kann man fragen, wenn man sich selber nicht versteht,
wie kann man frei sein, wenn man seinem eignen Schatten nie entgeht?!
Zítra jedeme do další ubytovny na kuřeti.
Hrozí jen, že nás tam nenechají přespat.
Den sedmý: Caldas de Reis - Valga ("Valcha"), 32 km do Santiaga
Včerejší nedobrovolné setrvávání v záchodové kabince a následné vysvobození z vězení pavoučí ženou je jak historka vystřižená z časopisu s humornými příběhy.
Dnešní ráno zase jako scéna z hororového filmu.
Tma jako v pytli a krutí vrazi, podřezávající hysterické dámičky zubním kartáčkem. Nikdo jim neunikne. Ani v místnosti plné lidí. Není totiž jasné, kdo je ještě naživu.
Vrah zakryje své předem vybrané oběti ústa dlaní, položí jí ledové ruce za krk a pak...
Světlušky v lese a napjatá atmosféra.
Taky úroda hub
a poslední garážové turné rozpadlé třídní kapely. Chuť tančit.
A čtyřlístek. "Takový dárek se přeci neodmítá."
(Caldas de Reis)
Den osmý: Valga - Padrón ("Pardón") - Teo, 13 km do Santiaga
Hvězdy nad hlavou, ospalá mlha a víry na černé říční hladině.
Vůně máty a eukalyptu.
Bloudění a puchýře skoro všude. Krizový den naší čtyřčlenné skupinky.
(Je to jed mazat si kolem huby med
a neslyšet, jak se ti bortí svět.)
Co jsi vždycky chtěla umět? Pomáhat lidem.
(Jak pokrytecky to zní! A jenom chtít, to je navíc vždycky málo.)
Co nejhoršího ti kdy kdo řekl?
Vypadá to, že ani letošní únor nepřebil traumata z dětství.
(A přeci... některá slova tíží jako balvany, dřou na duši jako puchýře v botech.)
Vypůjčená kytara a zpívání, jako bychom měli všichni navždycky zůstat spolu.
Na bolavé nohy a bolavé srdce pomáhá zatnout zuby a jít.
Den devátý: Teo - Santiago de Compostela, 90 km na Finisterru
Angelus Domini descendit de celo.
Každý má svého anděla, který mu pomáhá na zbylých třinácti kilometrech trasy. Zásoby sladkostí a čtyřlístků se úží.
Potřebovala bych anděla, který by se o mě staral po zbytek života. Potřebovala bych nabíječku.
"Der Weg ist das Ziel, doch das Ziel ist fern."
A když už jsme v cíli, není cesty, která by představovala náš cíl.
Pláč na náměstí před katedrálou. Strašná touha jít dál. Nenaplněnost.
Posezení v kavárně. Kupování dárků. Spokojenost na první pohled - a přeci něco chybí.
Je třeba hledat další cíl?
Jít, či nejít?
Mše v katedrále a těžké rozhodování.
Párty na stráni a těstovinový salát.
Am Rand der Welt fällt Gold von den Sternen. Du kannst es finden, da draußen, wo noch keiner war.
Du musst allein in die Gefahr!
Rozhodnutí. Útěk před životem.
Pět odvážlivců půjde na konec světa.
Gaudeamus et exultemus!
(Santiago de Compostela)
Den desátý: Santiago - eukalyptový les za Negreirou, 63 km na Finisterru
Za trochu lásky šel bych světa kraj.
Klidně půjdu, ale lásku tam stejně nepotkám.
A půjdu i bez "kretenciálu". Osvědčení o pouti nebude, tak aspoň pro ten pocit.
Sedmadvacetikilometrový pochod člověku celkem solidně vymyje mozek. A přesně to jsem potřebovala. Někdo si chce nechat uklízet na hlavě, jiný v hlavě.
Ukradené kilometrovníky jsou levně sehnatelný kov.
"Určitě někdo půjde devadesét kilometrů proto, aby si nasbíral kilo a půl kovu."
Siesta v parku a neskutečná pohoda. Chlazení nohou ve fontáně. A večer se jde dál.
Stavění přístřešku, vůně eukalyptových listů, zírání do šera, naslouchání zvukům lesa, skřípění kmenů eukalyptů, veverky a jasně svítící měsíc. To je noc v eukalyptovém hájku.
"Tak jsem šel a najednou na mě z pole vyběhlo prase. Když jsem to pak vyprávěl Adéle, zeptala se: A vyfotils ho aspoň?"
"Tak až na nás dneska nějaké prase vyskočí z lesa, nezapomeň ho Adéle vyfotit."
