Přes přísný zákazy štěstí mi motáš hlavu...
Nebo právě kvůli nim.
Co se mi rýsuje na sentimentálních obzorech (aneb o co jsem si poslední dobou své sentimentální obzory rozšířila):
1. Vakuum, čokoláda a ztráta paměti
2. Inzerát a jedna zpackaná sebevražda
3. Vzpomínky na Toma a Jerryho
4. "Odi et amo"
5. Nedefinovatelnost
Tak jo. Dost už bylo vyprávění v milenách o potenciálních milencích, že ano.
Příště budu mluvit na rovinu.
"Teď už je všechno jinak."
Už jsem velká.
Už nevěřím na osud. Na víly. Na pohádky.
Tomu se říká střet s realitou. A to je právě to, o co Amélie pranic nestojí.
(Jó, valčíky. Ty jsou fajn. To už jsme tu taky jednou měli, že...)
Lidé, spěte! A sněte! Je to tak lepší.
Střety s realitou jsou k ničemu.
Střety s realitou? Na co realita?! Vraťte mi sny a vemte si zpět realitu!
OdpovědětVymazatProtože realita pomíjí. Tak děsně moc pomíjí.
Achjo.
Nejhorší střety jsou z návratu z dovolené zpět do práce a zpět do normálního života. Často je lepší jenom snít, protože když se sny splní, nejsou takové, jakými se zdály být.
OdpovědětVymazatTo mi připomnělo staré dobré:
OdpovědětVymazatLidé, spěte!
Neb když spíte, neblbnete.Moc je mi líto ztráty iluzí, ale ty nás bohužel v životě potkávají. Na víly a pohádky nemusíš věřit, ale nech si je v záloze. Občas drží nad vodou...