Zobrazují se příspěvky se štítkemKultura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKultura. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 20. září 2011

Čárymáry Soudné sestry

V pondělí jsme zase byli se třídou v divadle. No, je pravda, že teď se toho nakupilo celkem dost, ale to bude tím, že předtím jsem dvakrát nebyla a tak si to snažím vynahradit tak, že si kupuju lístky od lidí z druhý skupiny. Takže takhle jsem přišla k lístku na Soudné sestry do Divadla v Dlouhé. Na tohle představení jsem hrozně chtěla jít, a protože vypadá, že naše půlka tam už nepůjde, neváhala jsem a šla jsem tam místo někoho, kdo už tam byl. Navíc dost lidí tam nešlo, protože v pondělí mají taneční, ale nebylo to zdaleka tak kritický jako ten Návrat pana Leguina, kde jsem ze třídy byla jediná. Byla jsem docela unavená a ještě ke všemu jsem zjistila, že to představení má 165 minut bez pauzy, a tak to bude trvat do deseti. Ani tohle mě ale neodradilo, protože jsem se vážně těšila. Doufala jsem, že to moje očekávání nezklame.
Zrovna jsem byla tak zeměplošsky naladěná, protože jsem právě jednu z knížek od Pratchetta jsem právě dočetla. Soudné sestry přímo jsem sice nečetla, ale aspoň jsem věděla, co mám čekat. Každopádně tohle představení se mi líbilo. Příběh o čarodějkách Magrátě, bábi Zlopočasné a stařence Oggové, které se snaží dostat právoplatného krále na trůn, se povedlo výborně převést na jeviště, tak, že zachovává i typický humor Úžasné zeměplochy. V divadle jsem se bavila a nevadilo mi ani to, že představení trvalo skoro tři hodiny, i když u něčeho jiného bych to těžko překousla. Myslím, že tentokrát ten, kdo vybíral lístky, opravdu nesáhl vedle. I když i to se občas stává. A já jen doufám, že to nebude teď. Za týden totiž jdeme do Celetné na Komenského Labyrint světa a ráj srdce a jsem na to vážně zvědavá, i když netěším se tam zdaleka tak jako jsem se těšila na Soudné sestry.

neděle 18. září 2011

Na krásné vyhlídce

Ve čtvrtek jsme byli večer se třídou v divadle na tragikomedii z počátku 20. století s názvem Na krásné vyhlídce. V šest jsem musela z domu a na to, že jsem se začla chystat asi čtvrt hodiny před odchodem, a musela jsem ještě pověsit prádlo, jsem to stihla poměrně dobře, a cestou jsem potkala mamku, která se zrovna vracela z práce. Před divadlo jsem dorazila celkem včas a ani jsem si doma nezapomněla lístek, nebo něco takovýho. Záměrně píšu před divadlo, protože do hlediště jsme přilítli až úplně těsně před začátkem. No, ale před divadlem už bylo pár lidí ze třídy, když jsem tam přišla, a tak jsme tam stáli, a asi tak za pět minut sedm nám došlo, že bysme měli asi jít dovnitř. Měli jsme lístky až na druhej balkon a tam nám řekli, že musíme do jiné šatny, takže jsme to málem nestihli. Jinak, co se samotnýho představení týče... no, nevim jak to napsat, bylo to, řekněme dost zvláštní, asi něco úplně jinýho než jsem čekala, ale zas tak strašný to taky nebylo, jak říkaj ostatní. Řekla bych, že tam bylo moc nic neříkajících scén a málo děje, ale když to člověk pochopil, tak i ty nic neříkající scény začly mluvit. Možná, že proto se to ostatním zas tak nelíbilo, nesnažili se to pochopit… nebo nevim. Ale každopádně, pro dost lidí to bylo uspávající, takže když asi v půlce představení zničehonic zazněl výstřel, dost lidí se leklo… no já samozřejmě taky, i když to nebylo tím, že bych usnula, spíš jsem se jen tak zamyslela :-). Pár holek dokonce uteklo o přestávce, že je to fakt nebavilo, nicméně já jsem byla i docela ráda, že jsem tam šla…