Zobrazují se příspěvky se štítkemJak pejsek s kočičkou pekli dort. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJak pejsek s kočičkou pekli dort. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 5. září 2014

Želví pochoutka

„Želv je přes sto druhů a většina z nich je poživatelná a velmi chutná. Jedinou závadou u živých a zejména obrovských želv je jednak jejich tvrdý pancéřový krunýř, z kterého se maso nesnadno vyjímá, jednak poměrně malá výtěžnost, neboť při zpracování čerstvých želv je až 75 % odpadu. Želví maso, želví vejce a želví sádlo jsou uznávány za zvláštní lahůdku na celém světě. Želví maso je oblíbeno hlavně v přímořských oblastech, a to proto, že zvláště maso z mořské želvy má výbornou chuť.“
(Převzato z receptyonline.cz.)

Víte, už přes deset let chovám dvě želvy nádherné. Není s nimi žádná zábava, jenom dělají hluk a hloupě koukají. Snažila jsem se je prodat, ale nikdo je samozřejmě nechtěl. O vypuštění do přehrady jsem ani neuvažovala, jsem přeci uvědomělý biolog a nerada bych způsobila ekologickou katastrofu. A tak jsem se rozhodla zbavit se jich jinak...

pátek 8. srpna 2014

Slaďárny

Rodiče svým dětem často říkají: "Nehraj si s jídlem!" Já si ovšem nepamatuji, že by mi to kdo kdy řekl. Možná to je proto, že jsem nikdy takovou potřebu neměla - nebo, a to je pravděpodobnější, si moje maminka hrála se mnou. Doteď vzpomínám na svou oblíbenou svačinku, takzvanou "kytku piškotovku", kterou mi připravovala. Do mističky (nejčastěji do skleněné, takové se vzorem, vůbec nevím, kde je jim konec...) nalila jogurt a kolem dokola naskládala piškoty jako okvětní plátky. Nejraději jsem měla, když piškoty zrovna došly - jogurt byl pak navíc posypaný tou drtí, která vždycky zbude na dně sáčku...
Poslední dobou mě to hraní si s jídlem (zase?) začalo bavit. O Vánocích jsem z lineckého těsta napekla místo tradičních kytiček a hvězdiček velmi početnou zoologickou. Vlastně zase po vzoru mamky. Ta, když ještě pekla cukroví, se snažila vytvořit z každého kousku malé umělecké dílo.
Také jsem se vrhla na dorty. Cukářka ze mě samozřejmě nikdy nebude a když občas objevím na internetu stránky plné nádherně ozdobených dortů, jen tiše závidím. Vloni jsem prvně navštívila prodejnu zaměřenou čistě na pečení a zůstala jsem zírat. O polovině věcí jsem vůbec netušila, k čemu se dají použít. A pak jsem vyrobila svůj první, a vlastně i zatím poslední, dvoupatrový dort. Přes rok jsem kvůli nedostatku času žádný neupekla, ale teď v létě to byly dva - a během příštího týdne se chystám na třetí.

Toto je dort, který jsem pekla na oslavu mé kamarádky a též bloggerky May. Schválně, kdo víte, co je tam za písničku? Nenechte se zmást, nejsou tam nádechy, mezery mezi frázemi ani závěrečná dvojitá čára. Byla jsem za to právem kritizována jedním účastníkem oslavy, ale sem si toho vědoma. Bohužel se mi tam však takovéto legrace už nevešly. Příště si seženu větší krabici, nebo menší lentilky.

Tento byl zase pro strejdu k šedesátinám. Vzor jsem objevila na internetu, bohužel jsem však neznala postup zdobení, takže jsem musela poněkud experimentovat a nepovedlo se to, jak jsem očekávala. Teď už jsem však moudřejší a vím, že je ozdobit takhle dort je rychlé a jednoduché - na korpus doprostřed se kápne tmavá čokoládová poleva, kolem se vytvoří kroužek bílou polevou, kolem nich zase tmavou a takto se pokračuje až k okraji dortu. Pak se vezme párátko a protáhne se polevou jednou od středu, pak ke středu a takto po obvodu celého dortu. Dovedu si představit takovéto zdobení i na dortu čtvrecovém či obdélníkovém (nebo nějakém perníku). To by se polevami vytvořily jen vodorovné pruhy. Asi to někdy také vyzkouším.

Poslední, co jsem zatím zdobila, byly muffiny pro mého milého, který má k hmyzu vztah poněkud záporný. Nedávno jsem mu zrovna musela po telefonu poskytovat psychickou podporu, když doma odchytával jakéhosi "nechutného černého brouka s pohyblivým zadečkem". (A tak už máme rozdělené role na dobu, až budeme jednou bydlet spolu - já se budu starat o odnášení hmyzů i pavouků, on zase o dojídání zákusků s nadbytkem máslového krému.) Po přečtení jakéhosi článku o nově otevřené restauraci, kde se mimo jiné  špagety s omáčkou z moučných červů nebo právě muffiny ozdobené hmyzem, jsem dostala tento nápad. Opět jsem navštívila cukrářské potřeby a už o kousíček chytřejší jsem zakoupila jedlý fix. Původně jsem plánovala jen samé kobylky, takové ty krásně zelené. Bohužel však zelený marcipán neměli, a tak jsem se musela spokojit se žlutým. Nakonec se to však hodilo. Mohla jsem vytvořit více druhů a zabalit je vždy i s popisem - příslušným latinským názvem...

Můj milý se však napálit nenechal. Řekl jen: "To bys neudělala.", odvážně otevřel balíček a už hleděl na pavouky, nikoliv skutečné, ale marcipánové.


středa 30. října 2013

Bez práce nejsou koláče

V jednom z minulých článků jsem se zmiňovala o velmi staré kuchařce, kterou jsem v podstatě podědila po babičce. Nejdřív jsem ji zkoumala jenom jakožto jazykovou kuriozitu, ale pak mě napadlo, že bych podle ní taky mohla něco uvařit. Jenomže zatím opravdu nemám odvahu kuchat sele ani připravovat pečenou vydru a jediné recepty, které vypadaly jakž takž normálně, byly ty na pečení moučníků. A tak jsem se rozhodla, že upeču karlovarské koláče. Moje první opravdové koláče.


S kynutým těstem si většinou moc nerozumím (někde jsem četla, že kynuté těsto je prubířský kámen každé kuchařky), a myslím, že jsem si nevybrala zdaleka ten nejjednodušší recept, takže jsem byla na výsledek opravdu zvědavá.