Zobrazují se příspěvky se štítkemDeset dní. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDeset dní. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 15. února 2013

Im Flugzeug

Už je to docela dávno, co jsem byla - dokonce hned dvakrát - pozvaná na palubu blogového letadla. Protože to bylo v době, kdy jsem měla učení na hlavu, neměla jsem na nějaké to cestování ani pomyšlení. Ale vzhledem k tomu, že jsem své první zkouškové období na vysoké úspěšně zdolala, je čas přestat se vymlouvat a zodpovědět všechny ty záludné otázky...



A co jsem vlastně měla za úkol?

A) Prásknout na sebe 11 věcí
1. Moje studijní nasazení už začíná lehce připomínat snaživost Hermiony Grangerové. Ale co se dá dělat, když mě zvolený obor baví a když je učení navíc zaručený lék proti chorobě "moc myslím"?
2. V jednom nejmenovaném obchodě s potravinami mě kdysi obvinili z krádeže, ačkoliv jsem si pouze vytahovala peněženku, ale na kameře to vypadalo, jako bych si něco honem házela do batohu. Dopadlo to dobře, protože se u mě samozřejmě nic nenašlo, avšak ještě teď, když si na to vzpomenu, z toho mám trochu husí kůži.
3. Po vzoru Bludiccky se také přidávám - v testu osobnosti mi vyšlo, že jsem typ INFJ, neboli introvertní osoba, která ráda přemýšlí, řídí se emocemi, ale zároveň si všechno plánuje a spoléhá se na svůj úsudek.
4. Neustále se musím kontrolovat, abych něco důležitého "nevyžvanila", protože když mluvím, příliš nepřemýšlím a může se tak stát, že prozradím něco, co bych prozradit neměla.
5. Nikdy jsem od žádného chlapce nedostala květinu.
6. Jsem docela perfekcionistka. Když už něco začnu dělat, snažím se, aby výsledek byl co nejlepší. Jenže jakmile se na něco takhle zaměřím, tak samozřejmě zanedbávám ostatní oblasti života. To, že nemůžu zvládat všechno dokonale, mě poněkud ničí.
7. Ještě nikdy jsem se neopila. Příliš se bojím toho, že bych nad sebou ztratila kontrolu.
8. Moje mamka má podezření, že jsem anorektička, ačkoliv to zcela jistě není pravda, protože jsem schopná sníst tabulku čokolády na posezení případně jinou podobnou "kalorickou bombu" a nemít kvůli tomu výčitky svědomí.
9. Jako malá jsem na sjezdovce sbírala opadaná kolečka od lyžařských hůlek - a svou sbírku jsem doteď nedokázala vyhodit.
10. Nikdy jsem nikomu neřekla: "Miluji tě."
11. Obávám se, že tento seznam mě přetvořil v totálního zoufalce, ale to já nejsem. Aspoň zatím ne. Zatím jsem jen částečný zoufalec.

B1) Odpovědět na 11 otázek od Bludiccky
1. Čeho ve svém životě nejvíce litujete a na co nejradši vzpomínáte?
Asi není žádná konkrétní věc, které bych litovala nejvíc. Nejspíš mám štěstí, že se žádné z mých závažnějších rozhodnutí neobrátilo proti mně. A když už jsem náhodou nějakou chybu udělala, vždycky jsem se snažila s tím nějak vypořádat, když už to nešlo vrátit nebo napravit. (Ale nerada bych to zakřikla.) Spíš jsem vždycky litovala věcí, které jsem neudělala. Že jsem nedokázala pomoci kamarádce v nouzi. Že jsem neřekla svůj názor, když to bylo potřeba. Že jsem ze strachu, co by si o mně ostatní pomysleli, promeškala spoustu důležitých okamžiků. A tak. Nejraději asi vzpomínám na loňské Vánoce, protože to byla snad jediná doba, o níž bych mohla s čistým svědomím říct, že jsem tehdy byla opravdu šťastná.

2. Je něco, co závidíte ostatním lidem?
Ano, jsem obluda závistivá. I když se s tím snažím bojovat, závidím všem zamilovaným šťastlivcům, že je má kdo obejmout. A také trochu závidím děvčatům, která jsou hezčí než já - ačkoliv to velmi úzce souvisí s předchozím.

3. Jaká vaše vlastnost vám nejvíc vadí?
Asi to, že jsem příliš bojácná. Mám strach, že budu vypadat slabá, a proto radši nevyjadřuji svoje emoce, mám strach, že by mě lidé měli za exota, a tak raději neřeknu, co si opravdu myslím, mám strach, že bych nedokázala pomoci, a tak se o to radši ani nesnažím. Možná se jedná o určitý druh pokrytectví. Nevím, jak s tím bojovat. Snad jen se pořád znovu a znovu zkoušet rozhodnout pro to správné.

4. Jaká činnost je vaše úplně nejoblíbenější?
Nejoblíbenější činnost asi nemám. Ráda čtu, píšu, sbírám příběhy. Ráda se procházím přírodou. Ráda jen tak zírám do nebe. Ráda dodržuji různé tradice (myslím tím své vlastní, nikoliv ty lidové). Ráda se koukám do mikroskopu - tam se dá objevit svět tolik odlišný od toho našeho. Ráda tančím, a proto mě trápí, když se mnou nikdo tančit nechce. Mám také ráda hudbu, ačkoliv jsem se to dlouho snažila popírat. A taky ráda spím, protože je to jediná doba, kdy nemusím nic řešit.

5. Kdo je nejdůležitější osobou ve vašem životě?
Samozřejmě by se dalo říct, že moji rodiče, protože bez nich bych teď nebyla na světě a neměla se zdaleka tak dobře, jako se mám. Ale kdybych to měla vzít z hlediska toho, kdo mě nejvíc drží nad vodou, pak je to ten, do koho jsem zrovna v tu chvíli zamilovaná. I když on na tom nemá sebemenší zásluhu, já se přesto musím neustále na někoho citově vázat. Přestože mi můj mozek říká, že nemám vůbec žádnou šanci (a má ostatně pravdu), naděje je tu od toho, aby nám vyměňovala fialová sklíčka v brýlích za růžová.

6. Kdo vám kdy nejvíc ublížil?
Nejvíc si ubližuji nejspíš já sama. Pro to, co mi udělají ostatní, si většinou najdu nějakou omluvu, když pochopím, proč se zrovna tak chovali. Ale pro sebe žádnou omluvu nemám, protože vím, že jsem mohla jednat lépe.

7. Myslíte si, že jste v něčem jiní než ostatní a v čem?
Asi ano. Spíš víc čtu, než žiju - a ti, co žijí víc než já, ale o to méně čtou, mě nějak nemůžou pochopit. Myslím, že by nechtěli být jako já.

8. Kdybyste si měli vybrat jen jeden svůj nejoblíbenější blog, který by to byl?
Nejradši čtu blogy lidí, které osobně znám. Díky tomu je můžu lépe poznat, pochopit jejich myšlenkové pochody. Proto u mě jasně vede blog may-fowl, kde jsem v podstatě pořád - zvlášť od té doby, co nám milý blog.cz zrušil zobrazení článků od oblíbených blogerů, že…

9. Jak vidíte sami sebe za deset let?
Pokud se toho vůbec dožiju (poslední dobou si čím dál víc uvědomuji pomíjivost života a snažím se postupně smiřovat s tím, že ani já už tu zítra být nemusím), budu pravděpodobně nějaká průměrná vědkyně v biologicko-chemické laboratoři a v bílém plášti a s umaštěnými vlasy budu sledovat, jak se mění konformace nějakého proteinu, když k němu přidám určitou látku, případně který gen způsobuje nesmrtelnost chroustů. Protože z toho budu pořádně vyřízená, veškerý svůj volný čas budu věnovat odpočinku a snaze zapomínat, že stárnu a že můj osobní život nestojí za nic.

10. Máte nějaké cíle, na jejichž splnění pracujete?
Mám spoustu cílů, na jejichž splnění ovšem nepracuji. Jsou to spíš takové sny - jako například napsat knihu, vyzkoumat něco užitečného nebo se vdát a mít hodně dětí. Proto se radši držím svého momentálního předsevzetí, vystudovat školu, kterou jsem si vybrala, a potom se konečně postavit na vlastní nohy a převzít zodpovědnost za sebe a své činy.

11. Co máte na sobě nejradši?
Přemýšlela jsem, co má tahle otázka vlastně znamenat - jestli se týká oblečení, které nejradši nosím (ale to jsem vyřadila kvůli slovosledu), vlastností nebo vzhledu. Pokud by to měla být opravdu ta vlastnost, pak pořádně nevím, co odpovědět. Přeci jen patřím mezi ty lidi, kterým přijde snazší na sobě odhalit to negativní. A jestli tím byl myšlen vzhled, je to asi ještě horší. Mám na sobě ráda snad jen svoje vlasy, přestože se o ně nijak zvlášť nestarám a většinu času pobíhám rozcuchaná jako nějaká jezinka.

B2) Odpovědět na zbylých 5 otázek od may
7. Jaký se vám kdy zdál nejpodivnější sen?
Uměla bych vyprávět svůj nejděsivější sen, ve kterém mě u babičky trhal na kusy obrovský pes. Poslední dobou se mi ale už takové noční můry nezdají. Většinou jsou to sny typu "jsem u moře, dívám se, jak ve vodě skáčou delfíni, a sbírám na pláži škeble" nebo "jsem někde v přírodě a s někým, kdo mě má rád", prostě takové ty sny, kdy je absolutně všechno v pořádku. O podivnosti by se snad dalo mluvit jen tehdy, kdy se mi zdá o někom, že má nějaký problém a on ho pak ve skutečnosti má, případně kdy se najednou nacházím v nějaké situaci, kterou jsem už předtím prožila ve snu.

8. Jaký máte vztah k masu a jak si ho zdůvodňujete/omlouváte?
Vztah k masu mám teď momentálně spíš negativní. Myslím si totiž, že svou dávku trápení zvířat si vyberu už v té naší úžasné škole při různých pitvách případně v lécích, jejichž funkčnost na nich byla testována. Pokud takový výzkum k něčemu vede, pak bych mu přesto dala zelenou, ovšem je otázka, jestli konzumace masa není zbytečná. Také jsem se však na škole přesvědčila, jak neznatelná hranice je mezi živočichy a rostlinami (například houby mají mnohem blíže zvířatům), takže teď zastávám teorii "jíst co nejvyváženěji a zbytečně se nepřejídat, aby se škody ve všech oblastech nějak vyrovnaly". Přes týden ale přežívám spíš na zelenině, jednak proto, že svou dávku masa si vyberu o víkendu, proto, že si myslím, že jíst moc masa ani není zdravé, a také proto, že příprava bezmasých jídel je zpravidla o hodně jednodušší.

9. Který okamžik roku 2012 určitě nadosmrti nezapomenete? Vyberte jeden.
Tahle otázka mi zní jako zadání nějaké slohové práce. Zvlášť ten dodatek "vyberte jeden". Napadlo mě víc okamžiků, které pro mě budou z toho roku nezapomenutelné, neboť rok 2012 přinesl spoustu změn, jak dobrých tak špatných. Počet jsem nakonec zredukovala na dva, mezi nimiž jsem si nemohla vybrat, ale nakonec jsem dala přednost pozitivnímu před negativním. Ten okamžik je západ slunce na Finisterre na naší třídní pouti do Santiaga (které na mě kupodivu tolik nezpůsobilo, i když to byl primární cíl naší pouti, asi z důvodu, že můj cíl ležel ještě o několik kilometrů dál než Santiago), kdy jsem seděla spolu s dalšími čtyřmi spolužáky na skále nad mořem a sledovala, jak se slunce pomalu ale jistě začíná topit v moři. Spolu s ním se tam totiž na pár chvil utopily i veškeré moje starosti.

10. Čtete/četli jste někdy fanfiction? Jaký fandom?
Četla jsem, ale nikdy nijak moc. Nechtěla jsem se totiž příliš chytit, protože vím, jaký je to mor. Fanfiction čtu samozřejmě v rámci DMD, ale během roku už ani tolik ne. Možná je to také tím, že je málo fandomů, které znám.

11. Máte nějaký recept proti prokrastinaci?
Ne, snad jen pořádně si vynadat a jít dělat to, co mám. To na mě většinou docela funguje.

C) Napsat dalších 11 otázek pro blogery, kteří budou letadlem pokračovat
Rozhodla jsem se, že tuhle část už vynechám. Mám totiž pocit, že všemi mými oblíbenými blogy už tohle letadlo prolétlo, zvlášť proto, že mi tak dlouho trvalo, než jsem si našla čas na to, abych na všechny ty otázky odpověděla. A podruhé s tím nikoho trápit nechci.
Přesto - pokud byste někdo chtěl přistoupit do letadla a měl zájem o nějaké pěkné otázečky, napište mi to a já vám ráda něco vymyslím :).

čtvrtek 14. února 2013

Im Flugzeug

Už je to docela dávno, co jsem byla - dokonce hned dvakrát - pozvaná na palubu blogového letadla. Protože to bylo v době, kdy jsem měla učení na hlavu, neměla jsem na nějaké to cestování ani pomyšlení. Ale vzhledem k tomu, že jsem své první zkouškové období na vysoké úspěšně zdolala, je čas přestat se vymlouvat a zodpovědět všechny ty záludné otázky...

 

úterý 24. července 2012

Den třetí

Získat si moji důvěru není až zas tak těžké. Získat si mou sdílnost je o něco složitější. A získat si mé srdce, to není jen tak. Ale potom se mě zbavit… to už je takřka nemožné.
"Člověk je navždy zodpovědný za to, co si k sobě připoutal."
Chcete to přesto riskovat? Tak prosím, zde je

Osm způsobů, jak si získat mé srdce (či jak jej chytře oblafnout):

1. Tvařte se, že rozumíte všem mým Milenám.
2. Vymýšlejte si nějaké vlastní Mileny, abych měla pocit, že jsme naladění na stejnou vlnovou délku.
3. Chápavě přikyvujte, až si vám budu chtít postěžovat na nespravedlnosti světa.
4. Obejměte mě ve chvíli, kdy to bude vypadat, že to potřebuji. Případně i když to tak vypadat nebude.
5. Necpěte do mě jídlo, ale zároveň po očku dohlížejte na to, jestli nehladovím příliš dlouho.
6. Pokud máte co skrývat, skrývejte to pořádně, abyste neuváděli mé intuitivní mozkové buňky ve zmatek.
7. Donuťte mě myslet si, že potřebujete víc vy mě než já vás.
8. Přesvědčte mě, že u vás nemám opravdu nejmenší důvod vidět fialově (to je tak, no... někdo vidí rudě, já zas fialově). To bude opravdu těžké.

A to nejlepší nakonec - není to ani tak osm způsobů, jako spíš osm tipů. To znamená, že pokud dodržíte všechny tyto mé rady, je jistá pravděpodobnost, že si mé srdce skutečně získáte.

(Já jsem přeci říkala, že to není jen tak.)

neděle 22. července 2012

Den druhý

Den druhý - Devět faktů o mně
(aneb ať žijí čísílka!)

1. K dnešnímu dni vlastním přibližně šedesát pět párů náušnic.
2. Kdykoliv někde vidím nějaké číslo, zkoumám, zda je dělitelné třemi.
3. Dnes jsem našla tři čtyřlístky - a za tenhle rok jich bylo určitě víc než padesát.
4. Mám ve skříni osm kostýmů na břišní tanec. Půlka z nich mi už nejspíš bude malá.
5. Z domácích zvířat jsme měli nebo máme: dvě morčata, dva králíky, jednoho osmáka degu, dvě vodní želvy, jednoho raka, pět ježků, jednoho rorýse, jednoho netopýra, několik housenek (později motýlů) a nesčetně mnoho rybiček, šneků a pavouků.
6. Vloni jsem viděla padat přesně osmnáct hvězd. Letos ani jednu.
7. Z tělocviku jsem nikdy neměla nic horšího než jedničku, ačkoliv moje výkony tomu zcela určitě neodpovídaly.
8. Momentálně mám bytostný odpor k druhým večeřím.
9. Až chorobně se zajímám o dělení nulou.

sobota 21. července 2012

Den první

Ano, i já se nakonec přidávám. Tak mě tu máte i s mou napůl překonanou nechutí k řetězákům.

Den první - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den první - deset věcí, které bych chtěla říct deseti různým lidem

1. Chybíš mi, má drahá pohádková babičko! Vím, žes říkala, ať se ptám, dokud můžu. Ale copak se dá naptat do zásoby? To je jako chtít si schovat kousek tepla z letních veder na zimu.

2. Snad se může zdát, že už všechno bylo vyřčeno. Že jsme si všechno, co jsme si měli povědět, už dávno pověděli. Že už se nedá vymyslet nic nového, co bych Ti teď mohla říct. Přesto zrovna pro Tebe toho mám nejvíc na srdci. Třeba bych Ti ráda řekla, že jsem se taky nakazila - tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili - jen jsem tehdy neměla odvahu přiznat to. A ještě něco - ano, vím, že tohle jsem už asi stopadesátkrát zdůrazňovala - ale prosím Tě, dávej na sebe pozor. Mám o Tebe strach. A nedělám drámo. Tečka.

3. Vám už jsem toho taky hodně napovídala. A ještě víc jsem Vám toho napsala - mohla jste si počíst o ementálu a hruškách, o igelitce naruby, o labyrintech, o plápolavém pláči a o úvahách nad použitím písmen s a z v jazyce českém. Teď už toho vlastně moc nezbývá - snad jen zeptat se, jak se daří Vaší fififjonce. Já už jsem totiž taky pochopila, proč se člověk nemá rozplynout v ostatních. A že mi to trvalo.

4. Kdyby se mě někdo zeptal, koho považuju za člověka s nejkrásnějšíma očima pod sluncem, označila bych Tebe. Víš to? (Vlastně je asi hloupost takhle se ptát, když odpověď znám - stejně jako všechny ty další odpovědi.) A nezapomeň - vakuum je všude.

5. Vím, že Ty víš. A je docela legrace pozorovat, jak si myslíš, že víš a že já nevím, že Ty víš. Přečíst si něco je ostatně vždycky snazší než si to domyslet, ne?

6. Má milá Porthosko! Říká se, že v nouzi poznáš přítele. A já jsem Tě v té Tvé nouzi nechala pořádně vymáchat. Chtěla jsem Ti pomoct… ale prostě to nějak nešlo. A doteď si to vyčítám. Vlastně mi ani nepřísluší nazývat se Tvou spolumušketýrkou - tehdy jsem se vůbec neřídila heslem "Jedna za všechny a všechny za jednu!". Už jenom proto, co jsi pro mě za všechny ty roky udělala, jsem se měla víc snažit.

7. Jsi pro mě jedna velká záhada. Fascinuješ mě - třeba tím, že si ve dvě hodiny v noci umíš povídat o přísadách do vanilkové zmrzliny. Docela dobře bych si dovedla představit, že bychom mohly být spřízněné duše, ale na to Ty příliš ráda mizíš. Až jednou budu chtít vydat knihu, ozvu se Ti.

8. Uklízení na Tvé hlavě se klidně ujmu. Já bych zase potřebovala někoho, kdo by mi uklízel v hlavě. Docela by se mi hodilo občas protřídit nafialovělé smetí ze zatuchlých koutů a vyhodit přestárlé Mileny (ne milenky, propána, zas ty hloupé asociace!), kterým už dávno nikdo nemůže rozumět, ale sama na to nemám odvahu.

9. Už jenom pro tu legraci bychom někdy někam měly vyrazit úplně stejně oblečené. Co na tom, že by si kdekdo ťukal na čelo?

10. Pane, co jste šel kolem a co Vám stále vykám, ačkoliv bych nemusela (víte, že slovo "vykat" je od slova "zvyk"? - jsem tedy zvyklá vám vykat) a který jste někam zmizel, jestli půjdete cestou zpátky zase kolem, zanechte aspoň nějaký odkaz na poezii. Ráda si rozšířím obzory.