"Ó, jděte z cesty, draci!
Můj miláček má meč."
Nemám žádného milého, co by sekal mým obludám hlavy. Tak jsem se to chtěla naučit sama. Nakonec jsem to vzdala. Já zbabělec.
V ústavu chemie v Hlavově ulici to bude asi trochu na hlavu - nebo zrovna na ústavní péči. A jak to vypadá, všichni chemici mají stejný styl humoru.
Zítra se bude zpívat.
(Ach, ubohé ryby, co vymění svůj hlas za plíce!)
Krutě trpí ten, kdo přijde o své sny.
Kdo se jich vzdá předem sám, trpí dvojnásob.
Ta Sanutí už z jazera leze...
OdpovědětVymazatSvatý Juri vytáhnul kopiju, a prohnal ji hlavú až na druhú stranu!!!
V německém kostele!
Zuřivá gestikulace!
Nikdo mu nerozuměl a my jen koulili očim nad Planiňáky... Byla's tam taky?
Pardon, nechala jsem se unést nostalgií.
Já sice mám v rodině Jiříky tři, ale nepotřebuji je, právě je mým největším rytířem pan Vlastimil Hloupý, jednatel Vzdorospolku. Volal mi dneska, že jsem vyhrála a že víc se dozvím až když si přijedu vybrat cenu do Jihlavy. Chochó.
Tak už jsi tam našla nějakýho Šilhu? ;)
I tvůj miláček se objeví. Ne-li dnes, tak zítra...
OdpovědětVymazatZpívání je fajn! Je to relax, terapie, odreagování se i radost ze života.
Ten poslední, o snech, to by se mělo citovat.
Sekat drakovi hlavu stejně nemá smysl. Naroste mu hned další a člověk se jen zbytečně vyčerpá. Nejlepší je, zalézt pod peřinu a vědět, že tam nejsi.
OdpovědětVymazat