Naděje umírá poslední.
Ale umírá.
A já už nemám sílu věřit,
že se narodí nová,
co se s odvahou sobě vlastní pustí do boje s realitou
a bude se sytit svými sny.
Má předchozí naděje
(tolik hýčkaná, tolik opečovávaná!)
se jimi totiž přežrala.
A chcípla.
Krátké, ale výstižné:)) pěkné a zároveň smutné. To se mi líbí
OdpovědětVymazatTaková netradiční báseň, ale líbí se mi.. Píšeš o Naději a přitom z toho nakonec vyjde Beznaděj - s takovým cynickým úšklebkem :)
OdpovědětVymazatMoje naděje pravidelně potkává podobný osud.
OdpovědětVymazatÚžasně napsané.
Naděje je bitcha se sklony k záchvatovitému přejídání. Možná ji ubytují u nás na oddělení, až skončíme v těch Bohnicích.
OdpovědětVymazat