úterý 13. ledna 2015

Mučírna

Já a náš ještěr nejspíš trpíme stejnou chorobou. Když spatříme jídlo, oba raději zavřeme oči. Jenomže zatímco on včera zvládl spořádat čtrnáct cvrčků a odměrku zeleninové kašičky, jediným mým pokrokem je, že jsem za poslední tři týdny víceméně nezhubla. Není den, kdy bych problém svého jídla neměla na talíři. A není den, kdy by mi nebylo špatně. Když výjimečně ráno vstávám s pocitem hladu, je to svátek; který ovšem musím oslavit náležitou porcí snídaně.
Každý můj den je urputný boj. Mám ale pocit, že se v mém těle spustil nějaký autodestrukční mechanismus, a všechna snaha je tedy zbytečná.
Mám strach.

Žádné komentáře:

Okomentovat