A/N: Nevím, proč jsem to loni nepublikovala...
Takže teď, po Vesmírech, ještě tohle. Pro úplnost. A proto, aby už voda navždy odnesla ten chlad.
Téma: Ledová voda (double-drabble)
Fandom: Krutá realita
"Můžu se od tebe napít?" zeptal se.
"Radši ne. Mám nemoc na sedm, která je pro muže smrtelná. Nerada bych tě měla na svědomí…"
"Cože?" podiví se.
"To neznáš?" Teď se diví zase ona.
"Ne. Co to je?"
"Hádej."
"No," počítá na prstech. "Ženská je na šest, tak já nevím."
Zasměje se. "Rýmička přece!" Podává mu láhev. "Ale jestli se nakazíš, není to moje vina. Já tě varovala."
"Já už jsem se stejně nakazil," na to on.
"Čím, prosím tě?"
"Láskou," povídá vážně.
A ona mlčí.
Mlčí, protože neví, co by na to řekla.
Mlčí, protože má z toho všeho najednou divný pocit.
Mlčí, protože je od přírody pesimistka.
***
"Nechtěla
by ses něčeho napít?" zeptal se a v hlase mu zazněly stopy dřívější
starostlivosti. Nejspíš proto, že vypadala, jako by měla každou chvíli
omdlít.
"Jo. Vodu, prosím." Na nic víc se nezmohla. Po tom, co bylo vyřčeno. Je konec.
Natočí jí do sklenice vodu.
Pije, jako by žízeň byla to, co ji nejvíc trápí.
"V pořádku?" ptá se on.
A ona mlčí
Mlčí, protože jí v hlavě pořád znějí ta strašná slova.
Mlčí, protože promluvit by znamenalo všechno si přiznat.
Mlčí, protože jí studená voda vzala všechna slova z úst.
Žádné komentáře:
Okomentovat