aneb:
"Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí."
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí."
"Snad Vás tedy neurazí, když budete rezekvítek."
Tomu se neříká hledání čtyřlístků. Tohle je normální sklizeň.
Kvetoucí hloh
(latinský název stále neumím a poznávačka z botaniky se blíží)
Já a foťák se učíme ostřit na fialovou.
A ještě jeden "úlovek" ze školy. Foceno mobilem, kvalita žádná, ale přišlo mi to poměrně vtipné.
Máte dlouhé prsty!
OdpovědětVymazat[1]: A o Vás jsem se zase na jednom nejmenovaném blogu - který sleduji a kterému nechci dělat reklamu, abych z toho nemohla být následně obviněna (nu, však to znáte) - dočetla, že jste prý stále okouzlující. Nemáte někdy cestu do Prahy, abych se mohla přesvědčit, jestli si nevymýšlíte? :)
OdpovědětVymazatVidíte, to mi připomíná, že jsme 13. května měli výročí!
OdpovědětVymazatDo Prahy bych se snad během prázdnin dostat měl, určitě bude minimálně nějaký ten koncert, a samozřejmě bych Vás moc rád viděl. Jen abyste nebyla nakonec zklamaná... To je hned. Jeden se kolikrát ani nenaděje a je zklamaný. A co potom?
[3]: Já vím - je to jako když čtete knihu, podíváte se na film a najednou zjistíte, že jste si to všechno představoval jinak. Ale jsou i dobré filmy natočené podle knižní předlohy a jejich počet dost vzroste, pokud se člověk zbaví představ, co si vytvořil. Tak se ozvěte, až se to bude blížit, ne abyste zase jenom tiše chodil kolem!
OdpovědětVymazatA co Vaše "zkouška dospělosti"?
[4]:Budu s dostatečným předstihem hulákat, nebojte. Maturita se zatím jenom blíží, tak trávím dny předstíráním, že se tak neděje. Uvidíme, jak to nakonec celé dopadne. A ještě jsem se svým indiánským společníkem Indulonou zachraňoval město před zlotřilou Liduškou a zjišťoval, kolik je v oddílu chlapců a kolik děvčat.
OdpovědětVymazat[5]: Ach ano, ale musíte opravdu hulákat, protože elektrické vedení není stavěné na přenos zvuku. Stejně nevím, jestli to uslyším. Ještě k tomu všemu jsem totiž parádně nahluchlá. Možná by bylo skoro účinnější, kdybyste to napsal.
OdpovědětVymazatA Vaší poslední větě moc nerozumím - zní to skoro tak, jako byste se s Indulonou kamarádil až příliš důvěrně a pak měl poněkud barvité sny... :D
Žádné strachy, uslyšíte. Když tak zapnu caps lock.
OdpovědětVymazatCo Vy v tom zase nevidíte! :D S Indulonou jsem byli pouze přátelé, něco jako Vinnetou a Old Shatterhand, jenomže jsme spolu moc nekomunikovali, protože mi nerozuměl a na vše odpovídal "Vím...," což, pravda, poměrně usnadnilo dialogy. Tolik ke slohu. A počítání děvčat a chlapců se týkalo zase matematiky.
No vidíte, mám já to ale dlouhé vedení! Opravdu mě to mohlo napadnout, zvlášť když vím, že may taky psala western. Já bych si na něj asi netroufla, co jsem se na to zadání dívala, vybrala bych si asi líčení... ale asi by to nebyla taková pohoda jako loni, tehdy jsem se při psaní opravdu bavila (ach ano, dávejte si na mě pozor, když mě baví psát o vraždě, asi něco není v pořádku!). A matematice jsem se bohudíky vyhnula úplně.
OdpovědětVymazatA co to ostatní? Nezapomněl jste si deštník? :)
Popravdě, už si nevzpomínám na sloh, ve kterém by mi někdo neumřel. V poslední školní slohovce to jeden z nešťastníků zvládl dokonce dvakrát. A teď jste mi nasadila brouka do hlavy, protože mě nikdy nenapadlo, že by se mohlo jednat o nějaký problém! Myslíte snad, že jsme blázni? No hezké, už tak jsem docela divný a ještě k tomu budu blázen! To je strašné!
OdpovědětVymazatV češtině jsem si samozřejmě vytáhl knížku, kterou jsem nečetl a nebýt jakéhosi vnuknutí, které mě přimělo si těsně před taháním přečíst obsah díla na wiki, ani bych pořádně nevěděl, o čem že ta kniha je. Zbytek už docela šel, hlavně ZSV bylo fajn, protože jsem měl vyloženě štěstí na otázku. Každopádně jsem se zařekl, že až někdy budu maturovat znova, připravím se. A deštník jsem neměl, díky čemuž jsem si na Vás vzpomněl. Naštěstí nejsem zase tak špatná rosnička, nepršelo. :)
[9]: On je asi každý svým způsobem blázen, zvlášť když má v okolí lidi, kteří pro to jeho "bláznovství" nemají pochopení. Tak třeba dobře zapadnete ve škole. To mně se asi docela povedlo.
OdpovědětVymazatNedávno mi povídá jedna známá, jejíž bratr studuje stejný obor jako já: "No on brácha vždycky přijede z těch exkurzí a je úplně mimo. Třeba tuhle se vrátil s krabičkou, kde plavaly takové dvě miniaturní tečky a hrozně nadšeně nám je ukazoval, že prý jsou to nějaké žábrovky."
"Žábronožky myslíš?" ptám se.
"Asi jo."
"Tak ty jsou úplně nádherné. To bych byla nadšená taky."
Vysloužila jsem si jen nechápavý pohled.
A co to bylo za knížku? (Zajímalo by mě, jestli jsem ji četla.) Já jsem si u maturity strašně přála, abych si vytáhla Romanci pro křídlovku, a o jedno číslo jsem se "spletla", takže jsem měla Ze života hmyzu, což je taky dost fajn. Ve třídě jsme to dokonce hráli - ne sice tak, že bychom se svou roli naučili, jen jsme ji četli z papíru, ale stejně to bylo super. Já jsem hrála Kuklu, hrozně jsem si tu roli přála, i když tam má jen několik výkřiků ze tmy. Naše češtinářka se strašně divila, proč chci zrovna tohle. A pak u maturity jsem měla na tom papíře úryvek zrovna z dialogu Kukly s Poutníkem. Když jsem ten papír dostala, řekla jsem (poněkud hlasitěji, takže to slyšela i ta učitelka, co mi to zadávala): "Jé!" Ale ona si myslela, že si nad tím zoufám a tak povídá: "Vždyť to přeci nebude tak strašné, ne?" Samozřejmě, že nebylo. To u chemie jsem se zapotila víc, když jsem neustále pletla to, kterým směrem v tabulce se mění prvek po vyzáření různých typů radioaktivity. Tak jsem prohlásila: "Já se omlouvám, já jsem holka, takže si prostě pletu strany." A tak mi to prošlo.
A Vy přeci maturovat znovu nebudete, ne? Maximálně se můžete poučit pro zkoušky na vysoké, ale tam bývá scénář vždycky podobný - člověk si myslí, kolik má času, a pak se to stejně učí až na poslední chvíli. Třeba já mám zkoušku tenhle pátek a ještě jsem se nezačala pořádně učit...
Kdo říkal, že bude hulákat? Prázdniny tady a Vy nikde...
OdpovědětVymazat[9]: Člověče jdoucí kolem, teď už tedy nevím, jestli se na Vás mám zlobit, nebo se o Vás bát. Zatím převažuje spíš to druhé, tak se honem ozvěte, ať se to nezmění... (Vím, že si to tu stejně asi nepřečtete, ale jen pro klid duše to sem musím napsat...)
OdpovědětVymazat[12]: Achjo, si zase jednou připadám jako špatný člověk. To je ve světlém listnatém lese s bohatým podrostem (tedy v háji).
OdpovědětVymazatHlavně si moje mlčení nevykládejte jako nezájem, samotného mě nejednou napadlo, že by mohlo být fajn někam Vás vytáhnout, určitě jsem tedy nekývl jen ze zdvořilosti a určitě jsem neměl v plánu nepřijet. Ale měl jsem alespoň napsat.
Víte co, tak se na mě chvíli zlobte a pak si řekněte, že jsem kretén, a především se o mě už nikdy nestrachujte, protože si to evidentně nezasloužím. No, a potom byste mi mohla odpustit. Stejně Vám s přihlédnutím k mojí diagnóze ani nic jiného nezbude, protože co chcete kreténovi dlouhodobě vyčítat?
[13]: Nezlobím se. Ale strachovat se budu, s tím se nedá nic dělat. Leda byste mi vždycky dopředu oznámil: "Chystám se na 3 měsíce, 15 dní, 14 hodin a 29 minut zmizet, ale nebojte, nezanevřu na Váš blog, za tu dobu mě nezajede auto, nesežere tygr ani neskolí neznámá tropická nemoc - zase se sem vrátím." Nebo něco takového. Tím byste mi ušetřil mnoho úzkostí a plakání po lesích a may by nemusela chudinka trpět mé neustálé nářky, kvůli nimž si mě často dobírá.
OdpovědětVymazatTakže se tedy neuvidíme...?
Jsem netušil, že je to až tak vážné. S dalším zmizením tedy rozhodně počkám, až bude tepleji. Přece nemůžete v zimě chodit plakat do lesa… Takový pláč v lese není na pět minut, člověk je navíc po chvíli celý promáčený, to v zimě nelze provozovat. A to ani nedomýšlím všechnu tu zimou souženou, vyhladovělou zvěř. Ještě by Vás snědla nějaká zoufalá srna. Vždyť po pořádném lesním pláči je člověk de facto nasolen! Jen o tom uvažuji a jímá mne hrůza… Podívejte se, nějakou tu úzkost si klidně dopřejte, když nebude vyhnutí, ale les, prosím Vás, nechte na jaro!
OdpovědětVymazatTeď si ještě představte, že bych se o Vaší cestě do lesa dozvěděl. Hned by mi samozřejmě bylo jasné, oč jde, a musel bych vás, marná sláva, jít hledat. Upozorňuji, že na to opravdu nejsem vybavený! Už se vidím, jak bezradně pobíhám mezi stromy, neustále padám a každou vteřinou jsem víc a víc prokřehlý. Pak bych se ztratil a umřel. Neblázněte.
Měli bychom se vidět.
[15]: Z něčeho ty srnky ale sodík doplňovat musí (vyčetla jsem, že ho prý potřebují jako protilátku proti draslíku). Co když jste teď nějaké nebohé zvěři zničil život tím, že se mě snažíte odrazovat od pláče v lese? Jak ona k tomu přijde, chudinka? I když je pravda, že bych nerada, abyste zabloudil a umřel. To bych pak celý život musela mít výčitky svědomí - a uznejte, že to na svědomí mít nechcete.
OdpovědětVymazatPřijedete tedy někdy do Prahy?
Vzhledem k tomu, kolik všude kolem pobíhá srnek, by se z Vaší strany jednalo o docela zbytečnou oběť. Navíc jsem přesvědčený, že by Vás pro srny byla škoda. Nechat se sníst by mělo smysl asi jen tehdy, pokud byste napsala nějakou skvělou knihu a chtěla na ni tak upozornit.
OdpovědětVymazat"Hele, zrovna čtu knížku od té holky, jak ji v zimě snědly ty srny, a jako dobrý..."
"Srny?" - a už by si šel pro výtisk.
Nevýhodou takové reklamy ovšem je, že si člověk neužije výdělek, k němuž vede.
A musíte taky brát ohled na mě, komu bych spamoval blog? Nebo bych se najednou vyskytl v Praze, chtěl bych někoho navštívit a nebylo by koho - vždyť to by bylo strašné...
A přijedu. Vím, chtěla byste asi slyšet nějaké datum, jenže já opravdu nevím a nerad bych zase slíbil něco, co bych potom nedodržel.
Vy sám byste měl vydat knihu - nějaké humorné čtení na pozvednutí nálady. Protože to se Vám daří, aspoň u mě. Kvůli Vám jsem se naučila zapínat počítač ještě předtím, než jdu do školy - v sedm ráno zpravidla moc dobrou náladu nemívám, ale když si přečtu nějaký přes noc přibyvší komentář od Vás, je to hned o mnoho lepší.
OdpovědětVymazatTak v lese plakat nebudu (aspoň zatím). I když považte, jak by tím stoupla popularita mých kamarádů, když by mohli poskytovat rozhovory o tom, jaké bylo "to děvče, které snědla srna".
Budu se tedy těšit, že nějaké datum časem uslyším.
To je vzájemné. Měla byste být opatrnější, slečno, takto riskujete, že se mě už nezbavíte. Achjo, obávám se, že se mi uvolní astaxantin!
OdpovědětVymazatNa každý pád jsem rád, že se nenecháte sníst (aspoň zatím). Kamarádi nechť se přičiní o vlastní popularitu sami, buďte trochu sobec. A pokud jde o propagaci knihy, mám lepší nápad – můžete jí někoho ubít, když stejně máte takové choutky. Vězení má oproti trávícímu ústrojí srnek mnohé výhody. Můžete tam psát, číst, obrušovat lžíce o betonovou podlahu, bít se, nechat se tetovat (a to, prosím, zcela zdarma!). Za pár let jste venku. Být Vámi, o lese více neuvažuji.
Možná o něm zase uvažovat začnu - vnukl jste mi totiž jistý nápad. Jakému biologovi se podařilo prozkoumat trávicí ústrojí živé srnky zevnitř? No? Podle mého nikomu. Třeba bych dokázala ještě nějak oznámit své poznatky světu, takže bych nejen udělala reklamu své hypotetické knize, ale navíc bych mohla za svůj kaskadérský kousek získat Nobelovu cenu in memoriam. A to by se přeci vyplatilo, nemyslíte?
OdpovědětVymazatSlečno, jak už jsem psal výše, pro srny je Vás jistojistě škoda. Navíc se mi zdá, že Vám vidina Nobelovy ceny zatemňuje úsudek. Přece, aby Vás srnka mohla sníst, musela by Vás nejdříve rozkousat. I když pominu, že by to nejspíš nebylo dvakrát příjemné, stále nám ve vzduchu zůstane viset otázka, jak byste v rozmělněném stavu chtěla provádět nějaký seriózní výzkum? Teď nepodceňuji schopnosti Vašich kousků, to prosím ne, jistě by si nevedly zle, ale je taky nutné počítat s tím, že Vás srnka nesní najednou. A co si třeba taková ruka, třebaže je zakončena dlouhými prsty, sama počne? Nebo noha?
OdpovědětVymazatA to není jediná moucha, kterou je Váš plán obletován. Co s cenou, když je člověk mrtvý a nemůže se chlubit? K čemu potom taková cena je? Ono by se dokonce dalo říct, že všechno je tak nějak k ničemu, když je z člověka nebožtík.
Mně je to Vaše nadšení pro věc velmi sympatické, nemyslete si, ale podobné plány je potřeba dobře promyslet. Nechcete s tím třeba ještě počkat? Nechat to, já nevím, na stáří? Jako takový plán B: "Když vše ostatní selže, nechám se sníst srnou."
Prozatím bych byl rád, kdybyste mi mohla slíbit, že s tím počkáte alespoň do mé návštěvy.
A to není jediná moucha, kterou je Váš plán obletován. Co s cenou, když je člověk mrtvý a nemůže se chlubit? K čemu potom taková cena je? Ono by se dokonce dalo říct, že všechno je tak nějak k ničemu, když je z člověka nebožtík.
Mně je to Vaše nadšení pro věc velmi sympatické, nemyslete si, ale podobné plány je potřeba dobře promyslet. Nechcete s tím třeba ještě počkat? Nechat to, já nevím, na stáří? Jako takový plán B: "Když vše ostatní selže, nechám se sníst srnou."
Prozatím bych byl rád, kdybyste mi mohla slíbit, že s tím počkáte alespoň do mé návštěvy.
Druhá polovina je dvakrát, protože je důležitá. Asi.
OdpovědětVymazatJistě že je druhá polovina důležitá. Dokonce dvakrát tam píšete, že se třeba někdy dočkám Vaší návštěvy, tak snad to má dvojnásobnou platnost. Do té doby tedy s bližším seznamováním se s lesní zvěří počkám. Ale přijeďte. Může se stát, že nějaká mě nějaká srna sama vyhledá... a co jí pak mám říci?
OdpovědětVymazatŘekněte jí: "Kuš, srno!" a dupejte. Kdyby byla obzvláště neodbytná, tak do odhánění zapojte i ruce a zvýšeným hlasem zopakujte svoji výzvu.
OdpovědětVymazat