Aneb pár fotek z přírodovědné exkurze a našeho domácího zvěřince
Je to docela fajn škola - jdete na výlet, hodinku se brodíte v potoce s cedníkem a chytáte vodní havěť - a ještě za to dostanete zápočet.
Sameček invazního raka pruhovaného (takhle z fotky to není poznat, musel by se otočit na záda)
Samička s vajíčky pod zadečkem
Králičí školka u babičky
A tohle je nejnovější přírůstek do našeho zvěřince - oblovka pruhovaná. Už mě stihla pokousat a oslintat nám okno.
Šnečí žranice (začíná zpravidla tak kolem deváté večer)
Ani naše Ježutka nesmí přijít zkrátka. (Dost mě překvapilo, že existuje speciální krmení pro ježky, ale zřejmě je velmi chutné - i když mně se to podle "vůně" tedy rozhodně tak nezdá.)
Ale hlavně, že je náš ježeček spokojený...
Ty oblovky jsou úžasné. A tak malinké! Musí být hodně mladé. To jsi je sehnala od známých nebo přes internet?... Teď jsem si přečetla tvůj dřívější článek. 14? Tak to chce pevné nervy a velké terárko :-D
OdpovědětVymazatA ty máš ježečka? :-)
[1]: Prý jsou staré asi 2 měsíce. Stav se nám naštěstí podařilo snížit ze čtrnácti na osm (samozřejmě ne nijak násilně, prostě jsme je rozdali :D). Jinak jsem k nim ovšem přišla v podstatě jako slepý k houslím - sestřenka chtěla oblovku a já jsem jí slíbila, že se poptám u nás ve škole (tam jsou přeci jen chovatelé všemožné havěti dost nahloučení, že). Dost rychle se mi podařilo najít slečnu, která se chtěla zbavit nechtěných šnečátek a řekla, že mi s radostí nějaké věnuje. Poprosila jsem ji o dvě, že já si taky jednu nechám. Jenže když mi je další den přinesla do školy, ptala se, jestli nechci třeba ještě jednu, aby jí nebylo smutno, že zbytek zrovna nese k sežrání nějakou rybou v přírodovědné stanici. Vzala jsem si tedy tři a v polední pauze jsem je vezla mamce do práce, protože jsem věděla, že budu do pozdního večera běhat po Praze a nechtělo se mi je nosit s sebou. Problém ovšem byl, že jsem se mamce nedopatřeně zmínila o těch ostatních, které šly na zkrmení. A mamce se jich zželelo a přemluvila mě, ať té holce zavolám, že si je vezmeme, postaráme se o ně a postupně je rozdáme. Zatím se nám to daří, ale myslím, že nám jich nakonec zůstane na krku o něco víc než ty plánované dvě :).
OdpovědětVymazatPS: A vzhledem k tomu, že článek o ježečkovi jsi tehdy (v únoru) komentovala, předpokládám, že jsi to jen zapomněla :D.
OdpovědětVymazat[2]: Čím víc, tím líp. Moji slizouni hrozně ožili, když jsem jim do terárka přidala dalších 7 šnečků :-)[3]: Já hlava dubová... :-(
OdpovědětVymazatNa svoji obhajobu uvádím, že často musím číst dokonce svoje vlastní články, abych zjistila, co se to vlastně před měsícem stalo... O:-)