Je mi zima.

Je to docela fajn, když člověk jednou před spaním nemusí vést úvahy typu "co mám napsat na tohle strašné téma?!" či "proč mi, do háje, pořád přebývají dvě slova". Ale přesto... Dostala jsem se do nějakého příšerného koloběhu, z něhož se mi nedaří vymanit. Je to asi takový pocit, jako se kutálet ze svahu, pořád zrychlovat a nemoci se zastavit. Ale já bych zastavit potřebovala, aby mě doběhla má duše, které už nějak dochází dech. Taky bych potřebovala najít střed své sluneční soustavy. A potřebovala bych i to, abych si aspoň jednou jedinkrát v životě mohla říct: "Tenhle rok neuschnu."