úterý 29. listopadu 2011

Divadlo

Na jevišti světa
tančí realita s absurditou
v rytmu šíleného tanga.
A jejich děti
Úzkost, Stres a Mánie
pobíhají kolem
a objímají všechny,
kdo se přišli do divadla
jen pasivně pobavit.
Ale štěstí a veselý smích
nejsou publiku souzeny,
neboť brzo skončí
vtaženo do děje
osobních tragédií,
které otáčejí Zemi
naruby.

A/N: Opět jedna z "cyklu" poezie inspirované výkladem o literárním semináři.
PS: Pokud jste si všimli, že se tu moc často nezjevuji, vězte, že je to tím, že náš počítač se rozhodl dělat si z nás dobrý den a připojení k internetu funguje pouze zřídka...

2 komentáře:

  1. Vida (nebo spíš vidouc)! Zde jsi zase jednou výstižně zachytila, jak se věci mají! Obzvlášť se mi líbí to s těmi osobními tragédiemi.
    Ale i s některými něpěknými věcmi v životě se dá vypořádat po Monty-Pythonovsku. Jak taky může vypadat pohřeb, na to se podívej tady:
    http://www.youtube.com/watch?v=fsHk9WC7fnQ
    Pro jistotu přikládám přepis celé pohřební řeči:
    http://www.cardinalfang.net/misc/chapman_memorial.html
    A ještě jeden odkaz - písnička z toho pohřbu.
    http://www.youtube.com/watch?v=-ECUtkv2qV8
    Omlouvám se za dělání reklamy ničeho se neštítícímu britskému humoru na tomto nepatřičném místě, ale nemůžu si pomoct. Když je nejhůř, tohle mě vždycky nakopne.

    OdpovědětVymazat
  2. Vidíš to nemilosrdně a pravdivě.
    Bohužel, úzkost, stres a mánie jsou dnešní stálí společníci.
    Ale tvoje báseň přináší osvěžení do toho nudného uspěchaného světa...

    OdpovědětVymazat