A/N: Literární činnost neutchá ani o svaťáku, aneb něčím si mozek odpočinout musí... (Bude průběžně aktualizováno.)
Pondělí
Osm hodin učení
a osm slov.
Šeptem.
Kvok!
(A je tu chvostoskok...)
Úterý
Ukládám sacharidy a tuky
zaseklá někde mezi
latimériemi a hateriemi
(ó, jaká to zvukomalebná slova!)
a podvědomě opíjím se
do bezvědomí.
Tebou, čokoládo.
To abych zapomněla.
Středa
Na řadu přišly rosolenky.
(Jak se mi stýská
po filosofii!)
Čtvrtek
Žluté pampelišky se utopily
v Rudém moři.
Učím se hmyz - čtu cosi o dvoukřídlých
a v televizi se mluví
o pravém a levém křídle.
Docela to koresponduje, ne?
Pátek
Len i rozrazil jsou rostliny
kvetoucí modře.
Na jednu z nich se však směje slunce,
zatímco pro druhou pláče nebe.
Je přeci tak snadné
utrhnout si kvítek rozrazilu!
Sobota
Informační entropie v mé hlavě
roste.
(Je máčka žralok, nebo kytka?)
Probíhají silně rozkladné reakce
za spotřeby energie.
Neděle
Moje nervy na pochodu
málem vysklily dveře.
V kalendáři blíženci.
Už se nám to blíží.
Ještě bude veselo.
A i když je to snadné,
OdpovědětVymazattak mnohdy nemám sílu,
bla, bla, bla, bla, ladné,
utrhnout květ rozrazilu.hehe, je to pěkné.
Protože jsem člověkem, tedy tvorem těžce závistivým, pomstychtivým a nepřejícím, jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se musí dneska trápit učením. :-D
OdpovědětVymazatByla, byla. Říkal, že nikdy nepřemýšlel o tom, že by chtěl být spisovatelem, a že první povídky napsal ve dvacíti. Nic ještě není ztraceno! :) Taky jsem od něj nic nečetla, věřme Almerové.
OdpovědětVymazatJak to jde s kytičkama? Kdy přibude sobota? Muhaha, na konci svaťáku prý mají všichni v hlavě vygumováno... A pak si naštěstí na místě zkoušky vzpomenou :)
Ó jak krásné je to mít v životě aspoň jednu radost. Co na tom, že je to radost čistě škodolibá :-D
OdpovědětVymazat[1]:Milý pane jdoucí kolem,
OdpovědětVymazatto jste špatně pochopil,
totiž - to s tím rozrazilem
není snad otázka sil.
Nejspíš nevzpomněl jste na pověru,
že se ihned rozprší,
když někdo utrhne květ rozrazilu
(což spousta lidí netuší).
[5]:Jaképak vykání, jaképak pane,
OdpovědětVymazatvždyť mládí ještě nehledí mi v týl,
snad že ve škole někdy usnu – i to se stane,
snad proto jsem neznal rozrazil.Přitom i Halas o něm píše básně,
zrovna dnes jsem na to natrefil,
a vyděšen svou blbostí, pln bázně
věnoval jsem studiu pár chvilVěřím, že znalost toho kvítí
Mi umožní příště lépe hrát,
Až zas bude se hrát o lepší žití,
Už se s tím nebudu tolik… mazat asi
Tak koukám, že Vaše - či Tvé – básně
OdpovědětVymazatuž zní, jak psali by je klasici,
snad dá se tvrdit, že v týl by krásně
Ti mohli hledět oni básníci.Mrzí mě, že jsem se ještě nedostala
k Halasovým kohoutům a sépiím,
ač je to jistě škoda neskonalá,
věnovala jsem se raděj studiím.Však ke kvítí mám ještě jednu zprávu
– je vidět, že neznáš latinu,
já přeci též, když utrhnou mi hlavu,
odkvetlá uschnu a zahynu.
Kdo proboha mě vychoval,
OdpovědětVymazatjá snad vyrůstal v jeskyni,
že dámě tykání jsem přikázal,
to bylo hodno spodiny.Přitom jsem Špačka sledoval,
když jeho pořad vládl éteru,
pilně etiketu studoval
po mnoho dlouhých večerů.Však teď mou mysl, duši ničí stud,
snažně Vás žádám, nemějte zlost,
byl jsem jak zvíře, zvítězil pud...
Jaká neskutečná neomalenost!Chudáci klasici dnes jistě rotují v hrobech,
cítíce se dotčeni, což nedivím se jim,
neb zatímco světy tkví k jejich slovech,
já stěží tu skládám krkolomný rým.Mých myšlenek vůz asi zas postrádá vozku,
ale uznejte, prosím – čistě teoreticky –
že život bez hlavy či třeba jen mozku
musel by být vpravdě idylický.
Milý pane kolemjdoucí,
OdpovědětVymazatto se někdy v světě stane,
že i člověk mravy skvoucí
nejedná moc vychovaně.Proto budiž Vám to odpuštěno,
dost už bylo omlouvání,
chcete k tykání být vyzván ženou,
či zůstaneme u vykání?A život bez mozku – jé, to bych brala!
Někdy totiž moc přemýšlet není radno,
pokud domyslím si obsah sklenice až na dno,nejradši bych se v ní hned utopila…
A když tou sklenicí teď nazvu svět,
můžete si hned Vy zase domýšlet…
Jak o tom dumám, dumám znovu,
OdpovědětVymazatlepší by byla absence těla zvonu,
neb není to rozum, kdo přemýšlet nutí,
to citové excesy působí pnutí.Tak možná raději se srdce zbavme,
ona hlava beztak drží pevněji,
nesmlouvavou racionalitou překážky pak tavme,
zatímco žít budeme v naději…Počkat!Vždyť naděje jen těžko sídlí v hlavě,
teorie liché, už zase blábolím,
tak dopadá to vždy, když si povolím
uvažovat málo, nebo moc – jak stalo se právě.Kde nakonec vyvěrá ten strastí tok?
Asi záleží, zda ptá se poeta, či biolog…
Dovolím si s tím nesouhlasit,
OdpovědětVymazatza všechno může mozek, bezcita,
neb vždy chce bez prodlení hasit
i to, co k cizímu se počítá.Přemýšlí nad tím důkladně
a chce znát všechny podrobnosti,
pak ovšem závěry své proradně
přenechá citům bez milosti.„Teď, se per, srdce, chudáku!
Pěkně strav, co jsem ti tu předhodil,
prozkoumal jsem, však na řešení nemám sil.“Pak srdce podlehne nátlaku,
zhroutí se pod tíhou reality,
když neunese ty své city.Ani srdce nevinné však není zcela,
(hysterik, citový vyděrač!)
kupříkladu láska bývá často mela,
kdos napsal, že je jak cholera.Bez srdce by tedy snad člověku lépe bylo,
– kdo nemiluje, toho přec nic nebolí –
jenže co by pak z dotyčného zbylo,
a kdo chtěl by žít v jeho okolí?Srdce chce létat, rozum ho však k zemi srazí,
mozek by se zas rád rozumem nimral v vztazích,
– ten jejich boj snad nikdy nepoleví.Nám lidem by proto bylo tehdy blaze,
kdyby ti dva soupeři žili v rovnováze…
Ale jak je tam dostat, to vážně nevím.
Nahoře někdo ze stolu ledové drobky smetá,
OdpovědětVymazat(Já, pozorovav myš Lenku,
věnoval jsem vám myšlenku!)
do bílé obléká se nemalý kus světa.Všechno je horší, když sníh se snaží
kompenzovat tmu, která padá o páté,
to i ty rozsivky, jež po lásce baží,
začínají spílat své existenci proklaté.Vy však nesmíte, básnířko, to by tak hrálo
a navíc už brzy, už brzy přijde jaro.
Třeba pak zeleň probouzejících se travnastolí onen kýžený rovnovážný stav.
A i kdyby ne, tak alespoň tepleji bude,
u rozsivek, v srdcích lidských – zkrátka všude.
Je snad pravda, že v zimě víc studí slzy na tváři,
OdpovědětVymazatjenže slunce vrhá vždycky tmavší stíny, když se rozzáří,
nepomůže ani, že se louky zkrášlí květy fialek
- neboť na některé neduhy zkrátka není jaro lék.Je to snad ještě horší v čase lásky, v máji,
kdy ani hrdličky jinak než po dvou nelétají,
kdy jak balvan na srdci mi leží upozorňování
že celosvětově lze poukázat na oteplování.Však děkuji Vám přesto mnohokráte, pane,
za povzbudivé verše tady zanechané.
Přečtu si je zase – třeba někdy zvečera,až má utrápená duše zahalí se do šera.
A možná nečekaně přihodí se poté záhy,
že spolu s rozsivkami dojdu oné rovnováhy.
Na neduhy je lék snadný, vždyť duha je jen světla lom,
OdpovědětVymazatmáte tedy důvod pádný za slunce vyjít na záhon.
Při troše štěstí nebo snahy, a bude-li vody zdroj,
uvidíte duhu záhy - odhalí ji kapek roj.Co vy víte, co máj přinese. Třeba bdění z donucení
přemění se v bdění z chtění, neb odklady už nesnese,
třeba šero namísto zahalování bude jednou zahálet,
ze samé nudy směrem pryč dá se v pohyb,
nad tmavšími stíny zvítězí světla ohyb
a nebude čas otálet.
Třeba dojde k rozmotání Ariadniny nitě
a z labyrintu strastí vítězně vybloudíte.(To mě v máji čeká zkouška z dospělosti, je to k zlosti,
Když na to pomyslím, zpravidla zděsím se dosti.: ))A já děkuju.
Maturita? Té se nemusíte báti.
OdpovědětVymazatZbytečný strach by vám jen život krátil.
Jak já se vloni klepala,
nejedla jsem a nespala!
A když se ta zkouška přiblížila,
do školy šla jsem celá bílá.
Jenomže člověk zvykne si
poměrně snadno na stresy
- a tak teď, ač mám zkoušku zakrátko,
v noci spím… jako malé děťátko.Myslela jsem, že už dávno po té zkoušce máte…
snad je to tím, že Vaše sečtělost mě takhle mate.
Většinou totiž lidé v tomhle věku
nepíšou veršovaně jen tak, z fleku.
A snad ještě méně mají porozumění
pro to ze slov poskládané umění.
(Já takhle jednou chtěla hexametrem
vyznat lásku, když jsem jela metrem.
Ten kluk se chvíli v těch písmenkách topil
a pak to vzdal. Nepochopil.)Snad je to dar, snad prokletí
na slova zapomenout vzápětí,
a snad by bylo jednodušší
básnění vzdát se pro klid v duši.
Však Vy to prosím nedělejte, pane.
Ač mě úsudek můj velmi často klame
a nesmrtelná teta závist napsat mi to brání
- myslím si, že u Vás už lze mluvit o nadání.
Kdybyste jen, slečno, průběh studií mých znala,
OdpovědětVymazatvěřím, že by se Vám z toho hlava zamotala.
Třebaže v okolí mém jsou existence různé,
nikdo nechce věřit mé absenci hrůzné.Na prvním stupni základní školy
(zčásti kvůli častým nemocem)
museli mě nejednou do školy hnát holí,
na pobyt doma, pravda, zvykl jsem.Na druhém stupni poznání přišlo
- lékaři mnoho nepoznají,
a tak nebylo výjimkou, že vyšlo
mé nemocí předstírání.(Dokonce jsem byl i v ozdravovně,
kde léčili mě zevnitř i vně!)Studia střední jsem podnikal dálkově,
ač spolužáci denně – ti chudáci!
a i když prospěch nebyl nejhorší (bráno celkově),
ředitel vyhrožoval a nedělal si legraci...Stihl jsem dvě čtvrtiny a kousek malý,
pak stal jsem se - já nebohý - hercem bez jeviště,
nebyl jsem z toho nadšený a doma nadávali,
nezbývalo než najít si jiné působiště.Chvíli jsem se poflakoval, potom bedny na pás házel,
obsluhoval VéZetVé, v létě keře sázel,
dělal jsem kdeco, zkrátka nemoh' jsem si stěžovat,
pak se ozval hlásek v hlavě: "Josefe, čas studovat!"Tak znova zasedl jsem do lavice,
avšak práce jsem se nezbavil,
dálkové studium - ach, nikdy více!
Naštěstí zbývá už jen pár chvil.Pochopte tedy mé obavy,
když ve škole bývám jenom host,
co jsem se díval, je toho dost,
co dostat musím do hlavy.(Ale na vysoké se určitě polepším, haha.)V červenci tomu bude jednadvacet let,
pětina století a nějaké drobné k tomu,
co svojí přítomností oblažuji svět,
co chvíli plavu a chvíli tonu.(Teď mě tak napadá další nemilá věc,
ač k vodě mám vztah kladný, jsem neplavec.
Je to trochu trapné a občas mě to mrzí,
když z brouzdaliště pozoruji, jak plavou druzí.)Jsou vždy jen potíže se sebranými srdce spisy,
ať už se jedná o hexametry či jen o dopisy,
šance na úspěch je vždy zoufale nevelká,
ale snad je to aspoň dobrá prověrka,
neb když hned na začátku chybí porozumění,
není mnoho naděje, že s časem se to změní.Milá slečno, zdá se mi, avšak mohu se plést,
že příčina neklidu nespočívá v básnění,
k čemu tedy podobných gest,
a je-li důsledkem, jak domnívám se,
tak už tuplem zavrhnout lze končení
a raději dát průchod všemu, co po něm pase,
v podobě jakékoliv - třeba i v umění.Že daří se mi předstírat sečtělost, to mě ještě těší,
ale abyste mi Vy záviděla, tu už křičím dost, dost, dost!
Těžko, a teď odpusťte mou neomalenost, napsat blbost větší.
Teta to popletla, však už není nejmladší, je to až dojemné…
Ale děkuji a věřte mi, že ty pocity jsou vzájemné.
Promiňte, že otálím,
OdpovědětVymazatjen čekám na správný rým,
nebo jen na trochu času.
Snad středa přinese spásu
a já poté odpovím...
Chtěl jsem napsat něco jiného, než co právě čtete,
OdpovědětVymazatale vloudil se šum, snad na vysílači kaz…
A pakliže zkouška ve středu Vás hněte,
pak snad jen… Zlomte vaz!A trochu se omlouvám za komentář u ježčte,
to už tak chodí, když je jeden vůl,
a ať už má pravdu, či jen se plete,
příště vytáhněte na něj hůl.
Nevím, proč Vy, co šel jste kolem,
OdpovědětVymazatsám sebe nazýváte volem.
Váš komentář zdá se mi v pořádku,
ač ho čtu popředu, pozpátku.
Možná je to však jen tím,
že mozku je vždy prokletím,
když má pojmout pojmů dost
- pak ztratí všechnu chápavost.S globálním oteplováním plnou pravdu máte,
i když to snad není tak, jak se domníváte.
U sebe mám zcela jasno ohledně té věci,
jenže stejně neustále musím s sebou vléci
nepatřičná podezření na všechny v svém okolí,
jestli je snad tenhle ten jev také brzy neskolí.
(Teď mě mylně nechápejte, o to prosím Vás,
já nic proti tomu nemám, jen chce trochu čas,
než na změnu úhlu pohledu teď zvyknu si,
když můj názor předchozí rozpadl se na kusy.)Vím, že se snad loudám se svou odpovědí,
ale připadám si trochu… jako u zpovědi,
neboť mám pocit, že se ode mě čeká,
že zveršuji svůj život – a to mě trochu leká.
Jenže Vy jste spoustu věcí stejně vyčet zpoza řádků
a tak vám teď tedy povím všechno po pořádku.
Nebo ne vše, to by Vás ani mne nebavilo,
ale napíšu, jak se mi žije a jak se mi žilo.Mé jméno skrývá onen rozrazil,
snad proto nemám na žití dost sil,
setne-li někdo mým plánům hlavu.
(Pak nacházím se v bídném stavu.)
Ač nevěřím, že hvězdy předurčují naše stopy,
ač nepročítám každodenně svoje horoskopy,
přesto Vám s klidem mohu říci,
že narazil jste na štířici.Já ve škola naopak pobývala spíše více,
nikdo mě nemusel nutit, ať usednu do lavice.
Když si dětí většina na písečku hrála,
já jsem radši o kousek dál broučky určovala.
Po večerech hloubala jsem, proč otáčí se svět
a proč lidé na ruce mají prstů pět.
Tak se není čemu divit, že mě škola bavila,
zato mezi ostatními jsem si leccos zkusila.
Ačkoliv jsem samozřejmě statečně se tvářit chtěla,
z předmětu „žít v kolektivu“ bych tedy asi neprospěla.Tak to by snad stačilo z té sebestředné části
- a teď budu ještě chvíli Vám já otázky klásti.
Ne, dobře bude to jen jedna, nechci Vás jimi utrápit.
zajímá mě ale škola, kde se chcete „polepšit“.
Na chemika vás netipuji, víc odhadnout si netroufám,
tak mi zbývá jenom doufat, že to prozradíte sám.
Vše nejlepší, slečno, k svátku,
OdpovědětVymazatEnergie víc než dost,
Rovněž jídlu, klidu, spánku
Odměřte svou pozornost.
Někdo se dal do křiku:
„Ignorant! Záměna termínu!“
„Kušuj, ty zlý jazyku,
Akorát neznám latinu…“Kat se zase chopil pera,
bez rozmyslu skládá strofy,
situace vyhrocená,
tak vznikají katastrofy.(Nejen ty literární. Pořádně odpovím v době brzké,
až do patřičných mezí odkážu záležitosti mrzké.)
Děkuji za přání k svátku
OdpovědětVymazat(přestože se nejmenuji Miloslava ani Gizela),
a přeji Vám na oplátku,
aby mrzká záležitost zase urychleně zmizela.
V případě okolí to jsou zbytečné obavy,
OdpovědětVymazatnení to tak, že ze dne na den do hlavy
vezmou si, že snad budou jiní zcela,
ta skutečnost se v nich jistě celá léta chvěla,
takže když jde o přátele nebo známé,
nemusíme se bát, že je naráz nepoznáme,
je to spíše pocta, když se nám svěří,
mnohdy totiž příbuzným o dost méně věří,
bojí se reakcí, mají strach, že zklamou
vnuků chtivou rodinu v čele s mámou
a otec – chlapák, správný muž dá v bance
jednoduchý příkaz: omezit finance.Není to lehký úděl, když třeba v autobuse
uvidíte někoho, koho v jednom kuse
musíte pozorovat a přitom v úvahu brát,
že poté, co Vás odmítne, bude se chtít rvát.
Zatímco společnost podniká kdejaké kroky,
někteří zřejmě stále věří v elektrické šoky.(Ze života přítele. Děvčata se tedy nemusejí bát,
ve mně pořád mají ctitele a jsem za to rád. Eh.)Loudejte se dle libosti, vždyť Vy jste tu paní,
já jen hostem, co prošel kolem znenadání,
a nerad bych – ostatně ani nemám to právo –
vyzvídal víc, než zdá se Vám zdrávo.Prý přinášíte vítězství, což jistě vyžaduje sílu,
(tak jen opatrně s břemeny, ať nemáte kýlu),
a stejně tak rozrazil, pomiňme nyní pověsti,
je rostlinou trvalou a to nebude jen dík štěstí,
že přežije nečasy, předlouhá zimní období,
že znova a znova louky a meze ozdobí,
že doma je od nížin po horské oblasti…
Připouštím, wikipedie může občas másti,
tady však máme důkazů přímo přehršel,
že u Vás je téměř nemožné, aby život nevyšel!
(Tak dobrá, jsou i jednoleté odrůdy, netřeba výtek,
snad Vás tedy neurazí, když budete rezekvítek.)Já vždy uvažoval, kde nekonečno končívá.
A pakliže se náš vesmír neustále rozpíná,
jako kapalina, co po rozlití roztéká se kolem…
Kapalina má stůl, ale co vesmíru je stolem?
Třeba jsme všichni spolu se vším na dně
Petriho misky, jejíž obsah vskutku ladně
znuděný student na konci banálního pokusu,
s pocitem úlevy, že zbaví se toho humusu,
vyklopí do umyvadla, do roury odpadní.
Pryč budou civilizace východní i západní,
a zatímco naše derniéra bude čekat na potlesk,
ve vedlejší misce proběhne další velký třesk.Docela Vám závidím, že odmalička víte,
kde svoji loďku profesní nakonec zakotvíte,
musí být příjemné mít v té spleti otázek
o jedné z odpovědí konkrétní obrázek…
Já byl vždy nevyhraněný, bez vůle a líný,
těžko tedy předpokládat, že rázem budu jiný,
jediná moje šance, jak úspěšně studovat
je, že vybraný obor budu mít rád.
Abych se tedy vyvaroval zbytečných běd,
vrhnu se na studium společenských věd.
Filozofii vynechám, i když by mě asi taky bavila,
- jenže stejně jako čeština – jen těžko by mě živila.I když ani o zbylých dvou oborech nedělám si iluze,
(teď mě nic nenapadá, takže čistě pro rým – ve strouze)
nějak už se protluču (teď budu chvíli neskromný),
protože přes všechny nešvary dovedu být i šikovný.
Víte, pane,
OdpovědětVymazatco se stane,
když někomu bez váhání
přikývnete na loudání?
Přesně to, co teď se stalo,
nesnažím se ani málo
a bez větších výčitek
jsem pomalá jako šnek…
(Ještě, že to je na koho svést,
nechci sama zodpovědnost nést,
za to, co však moje chyba jest,
a tak zkouším ze stolu to smést.)To mi připomíná Vaši teorii o vesmíru
(koukám, že ta Vaše fantazie nezná míru),
jež vskutku půvabná teď zdá se mi
- jen bych pak se trochu bála o Zemi.
Též mě fascinuje dětská fascinace nekonečnem.
Když jsme v létě počítaly děti (i na místě nebezpečném),
pokaždé se našel nějaký neposeda,
co chtěl až tam, kam se dopočítat nedá,
s normálními čísly dostat se,
avšak v tom numerickém zápase
nemohl nikdy neprohrát…
Tak aby nemusel se vzdát,
skončil s co nejhlučnějším křikem „Nekonečno!“
(Teď by se tam dobře rýmovalo „milá slečno“.
Jenže to nejde použít, bojím se,
stejně, jak teď rým „na římse“.)Ze „zviklání“ svých přátel nemám strach,
jen považuji za osobní krach,
když nepoznám, že je něco v nepořádku.
(To mají ale „na baterky“ kamarádku!)
Jak říkáte, ta pochybnost v nich léta hlodá,
že u nich s většinou snad nepanuje shoda,
jenže to, co je vlastně trápí na duši,
jejich okolí často dřív než oni vytuší.
A i tak je těžké vyznat se někomu ze svých citů
- o co horší to je, když nepatříte mezi majoritu.
Myslím, že pro to mám celkem pochopení,
přesto nemůžu se nebát, že se něco změní.
Tak abych nespáchala nějakou botu,
podezírám všechny, jen tak pro jistotu…Milý pane, chtěla jsem dnes napsat víc,
jenže nenapadá už mě nic.
Slova chovají se jak dva obrácené magnety,
vůbec nechtějí se nechat zavřít spolu do věty.
Počkejte prosím ještě chvíli, brzy snad,
až verše nebudou mi z obrazovky utíkat,
až můj mozek převezme si zase slečna Sofie,
napíšu ještě, proč vzdala jsem se filosofie,
proč zakotvila jsem loď u přírodních věd,
ačkoliv zajímal by mě snad celý svět…
Náhodou jsem slečnou by již nazýván.
OdpovědětVymazatKdysi na festivalu mě míjel jeden pán,
postavil přede mě láhev, řka: "Slečno, dejte si!"
(Nevím, co ho zmátlo... Snad mé dlouhé pačesy.)
Neskutečně polichocen a lehce v šoku,
dal jsem si doušek jím zakoupeného moku,
a se slzou v oku jsem ctitele svého pozoroval,
jak se značnými obtížemi odmotal se v dál.Ale nezpychnul jsem.Dneska už mám kratší vlas a nikdo mě nehostí,
dát ostříhat se, zdá se, bylo pěknou blbostí...Těším se na pokračování.
Hned za rána protivného
OdpovědětVymazatpři návštěvě blogu svého
s Vaší historkou jsem začla den
kdybyste tak tehdy tušil jen,
jak namáhavé bylo smát se jenom potichu…
Díky Vám mi bylo zase jednou do smíchu!Co se týče délky vlasů,
já je mám až skoro k pasu.
Jednou jsem je zkrátila snad po ramena,
jenže přišla jsem si jako okradená
a k tomu zuřila jsem trochu,
že teď má i kdekdo z hochů
o několik centimetrů delší než já kštici
- už se radši nestříhám, to Vám musím říci.Já neměla zdaleka tak jasno, jak se teď možná může zdát,
s tím, co si se studiem počít, co zvolit a co zanedbat
- i přesto, že už v celkem nízkém věku
jsem pořádala soutěž v sprintu šneků
a u babičky velice
mě zajímaly slepice
(a o každém zakvokání vedla jsem si přesné záznamy,
bohudíky tenhle „výzkum“ už je dávno za námi).
Také jsem ovšem během času
nerostů objevila krásu
a ani půvab čísel navždy nezůstal mi skryt
(jen s chápáním skončila jsem někde u limit).
Taktéž jsem snad zvažovala kariéru novinářky,
to by mi však bez talentu způsobilo pěkné nářky,
stejně jako lákavá výtvarnická dráha,
k té je také potřeba neustálá snaha.
Dva roky před maturitou jak z čistého nebe blesk
zasáhl mě po moudrosti nepřekonatelný stesk.
Začala jsem kamarádit s Platónem a Zénonem,
závod želvy pozměnil mi náhled na tu naši zem.I když mi ani věda nezajistí,
že můj život nabere směr jistý,
že chudoba mě nesmete
i s mými ideály o světě,
přesto, jak zní Váš výrok pravdivý,
filosofie člověka stěží uživí.
Protože život bývá krutý,
chce po nás těžká rozhodnutí,
musela jsem dát jednou sbohem
sedánkům s literárním slohem
i přemýšlení nad tím, co je štěstí,
a dospělost s její tíhou nésti,
i když by bylo možná jednodušší
prostě jen nedospět tak, jak se sluší…
Vidím, jak mi klesla návštěvnost,
OdpovědětVymazata tak obávám se dost a dost,
že už tu nebýváte jako host,
že už mi neděláte společnost.
Chtěla jsem Vám v úterý pár řádků
napsat ku Vašemu svátku...
Jenomže - marnost nad marnost!(Je to stejné, jako se ptát: Vrátíte se?)
Slečno, nějak se mi to nakupilo (to je zvláštní, že mě to vždy překvapí, my flákači máme tak zajímavý život - samý nepředvídatelný zvrat!), takže se buďto učím, nebo pracuji, nebo mi přijde všechno zbytečné a hroutím se. Zkrátka normální závěr školního roku (už mě čeká jen 5 dní ve škole, heč). A ne snad, že bych na Vás zapomněl, jen se mi v momentálním rozpoložení nedaří rýmovat a všechno, co napíšu, mi přijde hloupoučké, neřkuli debilní, a nepřesné a tak celkově mimo. Každopádně se pomaličku začínám stávat pánem situace. Třikrát hurá, pějme písně. Do zítřka se ještě musím naučit fůru věcí. Po víkendu se snad už ozvu. A díky, že jste si vzpomněla. Mějte se a když Vám nebude valně, pusťte si nějaký punk. To pomáhá.
OdpovědětVymazatPane, nehruťte se (to je mi ale pěkný rozkazovací způsob... akorát nevím, jestli správně vytvořený)! Jak říká má oblíbená průpovídka - to, že člověk třeba nenachází řešení (ať už jakékoliv situace), ještě neznamená, že žádné neexistuje. Nevěřím, že Vaše verše by někdy mohly být debilní. To spíš já jsem měla poslední dobou takový pocit, když jsem seděla v knihovně a psala cosi o tom, jak jsem pozorovala slepice - říkala jsem si, že kdyby mi na ten papír někdo nahlédl přes rameno, asi by si myslel, že jsem se dočista pomátla... Hodně štěstí s učením přeju.
OdpovědětVymazatPS: Vy máte školu i v sobotu (podle mých výpočtů to tak vychází)?!
Ještě pro pořádek - míval jsem školu jenom o víkendech. Vždy jeden víkend v měsíci. Pátek odpoledne a celá sobota a celá neděle.
OdpovědětVymazatTak to se pak nedivím, že jste to tady komentoval téměř výhradně v nočních či brzkých ranních hodinách ;).
OdpovědětVymazatJeště, že už tu školu budete mít za sebou, ne?
PS: Zrak mi náhodou znovu padl na "kolemjdoučátko podle vzoru kuřáko" a už minutu se tu řehtám jako blázen :D.
Moje ponocování bohužel (až na pár výjimek) nebylo zapříčiněno pilným studiem. Jedná se spíše o koníček. :D
OdpovědětVymazatKdo říkal, že bude hulákat? Prázdniny pryč a Vy nikde... Teď už tedy nevím, jestli se na Vás mám zlobit, nebo se o Vás bát. Zatím převažuje spíš to druhé, tak se ozvěte, ať se to nezmění... :)
OdpovědětVymazatVšechno nejlepší k narozeninám, slečno! Ač je to ostudné, nic pro Vás nemám. Chvíli jsem sice zvažoval, že bych pro Vás nahrál video na yt, ale potom se ukázalo, že v sobě mám přeci jen kousek soudnosti, a rozmyslel jsem si to. Třeba příští rok.
OdpovědětVymazatTak ať se Vám daří. A nezapomeňte to oslavit.
Jé, děkuji, pane! Ale jak to víte? Podřekla jsem se někde, nebo jste až tak dobrý stalker?
OdpovědětVymazatA video? To jste mi neměl prozrazovat, teď budu celý rok napnutá. Nešlo by natočit třeba k té příležitosti, že mi bude jednadvacet let a jednadvacet dní k tomu? To už se docela blíží, to bych i mohla vydržet.
Slavila jsem na mikrobiologickém praktiku, od rána do večera jsem vysévala bakterie na agary, a pak jsem se šla opít zázvorovým čajem.
Jednou jsem pročítal starší články tady na blogu a nějak jsem to na jejich základě vydedukoval. Takže asi od obojího trochu. Potom už mě jenom upozornil telefon, že by nebylo od věci Vám popřát. Ovšem jistý jsem si nebyl.
OdpovědětVymazatPočítám, že nemohu říci ne, když jste ten oslavenec. Něco tedy do 28. spáchám, jen, prosím, nemějte přehnaná očekávání - s největší pravděpodobností to bude strašné.
Teda Vy jste divoška! Vsadím levé ucho, že ještě teď máte pár promile zázvoru v krvi.
[35]: Popravdě mě to poněkud vyděsilo, protože jste to trefil na den přesně. Ale jak já mám zjistit, kdy máte narozeniny Vy? Vím jen, že to nejspíš bude někdy mezi 1. a 22. červencem, ale bohužel asi neexistují žádné Vaše (po)narozeninové články, které by mě navedly o něco blíž...
OdpovědětVymazatPřehnaným očekáváním sice zabránit můžu, ale aspoň tu trošku obyčejného těšení se a zvědavosti mi přejte.
Několik promile zázvoru v krvi je poslední rok nejspíš má konstantní hodnota, neboť zázvor je velmi návykový. Jestli jste ještě nezkusil pít zázvorový čaj, nezačínejte s tím prosím, ať nedopadnete tak jako já.
Tak to se omlouvám, děsit jsem Vás nechtěl.
OdpovědětVymazatJá mám narozeniny 9. července.
Video je hotové. Chcete je hned, nebo chcete počkat do 28. listopadu?
Nezkusil, ale nyní budu muset. :(
Vidíte, tak to jsme oba lichočíselní. Teda až na ten rok.
OdpovědětVymazatHotové? Tak rychle? Teda! Doufám, že se nebudete zlobit, když si počkám na toho 28. - mám teď před sebou strašidelné týdny, tak aspoň se budu mít na co těšit.
Proč budete muset? Přece nechcete chodit po světě s několika promilemi zázvoru v krvi! Co kdyby Vás chytla policie?
Ono bylo hezké počasí, tak jsem toho využil... Video je velmi povedené, řekl bych, a popravdě očekávám nějakého toho Oskara. Minimálně za hudbu, protože ta vtiskla celému snímku nezaměnitelnou atmosféru. Vůbec jsem netušil, že jsem tak nadaný, je to pro mě docela šok a příliš nevím, jak mám s tak ohromným talentem naložit...
OdpovědětVymazatPočkat klidně můžete, protože se jedná o vskutku nadčasový kousek, takže v žádném případě neriskujete, že by snad postupem času ztratil na své naléhavosti, se kterou na diváka působí.
Co Vás bude strašit?
Já vím, ale když mně to nedá... Třeba mi zázvorový čaj nebude chutnat, nevím sice, nakolik je to pravděpodobné, ale musíme v to doufat, nic jiného než tato nepatrná naděje nám stejně nezbývá.
Mohl byste své video přihlásit například na festival krátkých filmů. A třeba si Vás tam někdo všimne a nominuje na toho Oscara. I když... sám toužíte po ocenění svých schopností a mně vyčítáte to, že se snažím získat Nobelovku za sežrání srnou? Není to nespravedlivé?
OdpovědětVymazatNa video se moc těším, jsem vážně zvědavá. Bude to pro mě taková motivace, abych přežila další dva týdny polárních nocí. Dnes jsem měla první zkoušku letošního roku a před Vánoci musím zvládnout ještě aspoň tři, abych to vůbec nějak stihla.
Zázvorový čaj Vám téměř jistě chutnět nebude. Mně napoprvé taky nechutnal. Ale jak říkám, je to návykové. Stejně jako zázvorové sušenky.
PS: Co vlastně dělá Vaše studium? A nezměnil se náhodou poněkud Váš denní režim? (Ani si nepamatuji, kdy naposled jste mi něco komentoval ve čtyři ráno...)
To nebude nutné, Oskara dostanu rovnou.
OdpovědětVymazatNespravedlivé to vůbec není. Jednak asi Oskara ani nepřevezmu, protože mi jde v první řadě o předání poselství a světové blaho, ne o slávu a mamon (jak taky jinak, že), jednak jsem Vám přeci nijak nerozmlouval snahu získat Nobelovu cenu, rozmlouval jsem Vám spíš onen nešťastný způsob. Zkrátka, Nobelovka je fajn, ale ne pokud Vám ji udělí im memoriam. To se na mě nezlobte.
Tak nám hlavně ze samé zvědavosti nezestárněte. Abych byl upřímný, tak se taky nemůžu dočkat okamžiku, kdy Vám odešlu odkaz a budu mít po starostech. Naneštěstí se poslední dny loudají, takže mám sdostatek času k přemýšlení, co bych mohl udělat jinak, co bych mohl přidat nebo naopak odebrat, s čímž jsou spojeny tendence se ve videu šťourat. Jenže se mi moc nechce a taky vím, že to kolikrát ani není ku prospěchu věci a tak video nechávám, jak je. Ale…! Rozumíte.
Zkoušky a polární noci Vám nezávidím, to jste chudák. Tak hodně sil a štěstí, ať obojí ve zdraví přečkáte. A kdyby snad bylo nejhůř, pusťte si A mluvil hlas od Psích vojáků, troufám si tvrdit, že nebýt téhle písničky, neodmaturoval bych. Je to takový balíček tónů poslední záchrany.
Áááá, ještě sušenky!
Studia. No, dostal jsem se na ta práva na MUNI, to asi i víte?, jenže jsem si tak nějak uvědomil, že přijetí bylo vším, co mi mohla dát, a že mě právo vlastně nezajímá. Takže jsem nenastoupil a tento školní rok mě čeká přijímačové repete (to mi ani nevadí, přijímačky jsou bezva). Ono to asi zní divně, ale já prostě vím, že bych nedostudoval. A hlavně si myslím, že k tomu, aby byl člověk ve svém oboru dobrý, je nutný nějaký ten zápal nebo aspoň zájem. Teď vás asi napadá, proč jsem se tam tedy hlásil… Nu, taky nad tím občas přemýšlím. Jenom doufám, že příští rok nějak zásadně nepohořím u TSP, protože to bych asi těžce nesl promarnění výsledku letošního. Uvidíme.
A k režimu – nezměnil. Nebo ne moc. Asi se ještě pořád vzpamatovávám z prázdnin, kdy jsem měl tu čest si vyzkoušet poměrně úmorné zaměstnání a mám od té doby neustálý spánkový deficit. Vlastně se asi tak celkově vzpamatovávám z prázdnin, heh. Vzhůru tedy sice bývám, ale často nejsem s to cokoliv psát. Ale jestli Vás to potěší, můžu se sem tam přemoci. :)
Ještě štěstí, že už Vaše starosti s videem brzy skončí. Já jsem sice zestárla aspoň o rok, co se dá dělat, třeba se to se díky tomu videu zastaví. (To byste pak byl adeptem na Nobelovku i Vy.)
OdpovědětVymazatVidíte, o právech ani MUNI nic nevím. Poslední zprávy jsem od Vás měla někdy po maturitě, o tom, jak jste počítal děti v oddíle a zachraňoval divoký západ. A na jaké přijímačky půjdete tenhle rok? Snad konečně najdete nějaký osudový obor... Pokud nakonec doopravdy skončíte v Brně, přijdu Vás navštívit, až pojedu za May. A nebo byste mohl jít studovat k nám. Třeba nějakou sympatickou biochemii, tu bych Vám možná i záviděla. A nebo botaniku, abyste se naučil pojmenovat rozličnou květenu latinsky.
Jestli od té doby spíte pořád jen hodinu a půl denně, tak to se není čemu divit, že máte spánkový deficit - ale prázdniny v tom budou nejspíš zcela nevinně...
Jsem tak spěchal se zveřejněním odpovědí, že jsem se ani nevyjádřil k setkání v Brně. To by samozřejmě šlo. A vůbec, kdybyste měla někdy cestu do Brna, dejte určitě vědět. I když pořád doufám, že to dříve stihnu já do Prahy.
OdpovědětVymazatDěkuji za odpovědi. Abych si vyplnila čas čekání na ono slavné video, krátce Vám některé Vaše odpovědi okomentuji (protože samozřejmě nemám nic jiného na práci a Vám to určitě udělá radost, že).Ad 2: Já věřím v Boha, ale s čím se tedy zatím nemohu poprat, je jeho všemohoucnost. Myslím si, že v neomylnosti to není, podle mého, když už něco udělá, tak to aspoň v konečném důsledku musí být dobré. Ale podle mě pokud by byl všemohoucí, musel by už s tímhle naším světem něco udělat, jestliže je zároveň spravedlivý a milosrdný a tak. Věřím tím pádem taky na svobodnou vůli a na to, že Bůh zasahuje jen v krajních případech, v ostatních třeba že jen postrkuje člověka k lepší volbě, nebo prostě (a to asi nejčastěji) mlčí. (Říká se, že ho v takových chvílích jen neposloucháme, ale podle mě, pakliže by Bůh byl všemohoucí, mohl by nám vnutit svou vůli násilím a to, abychom ji za každých okolností slyšeli…) Ale i kdyby Bůh neexistoval, stejně si myslím, že je lepší, když v něj věřím – člověk by měl dělat vždycky to, co mu v danou chvíli přijde nejsprávnější. A kdyby byl svět ovládán osudem, asi bych to taky nějak přežila, aspoň by měl člověk na co svalovat zodpovědnost za chyby, neboť ty by musely nevyhnutelně nastat. Tak doufám, že Vám teď nejsem protivnější než Vaše učitelka IVT, to by mi bylo moc líto...Ad 3: Přiznávám, že tohle ode mě bylo poněkud zákeřné. Až když jsem Vám tuto otázku položila, uvědomila jsem si, že sama nevím, jak bych na ni odpověděla. Nakonec bych si asi vybrala nějaký hodně tlustý sborník básní od různých autorů (především ovšem s Oldřichem Mikuláškem). Ale i když je jedna kniha pořád o mnoho lepší než žádná kniha, stejně by to byla pořádná kruťárna.Ad 4: Souhlasím, že písničky fungují jako záložky. Ale je pravda, že u mě u nich většinou nedochází k úplnému převrácení nálady. Většinou si totiž poslouchám smutné písničky, když je mi smutno, a veselé, když je mi veselo (a ty veselé mi v 99% času lezou na nervy, takže si o mně můžete vytvořit obrázek, jestli ho tedy ještě nemáte). Ale je pravda, že i některé z těch pěkných nemůžu občas po nějaký delší časový úsek vůbec poslouchat, protože mě upomínají na nějaký srdcervoucí zážitek. Něco takového jako událost "Vy a hruškové Cappy" (nevím proč, ale ten Váš popis mě opravdu pobavil, ačkoliv takovouto tragédii bych Vám samozřejmě sama od sebe nepřála).Ad 6: Vidíte, tak to jste rozumnější než já. Já bych jedno ze svých tří přání vyplýtvala na pana Schrödingera, který by mi s největší pravděpodobností štěstí stejně nepřinesl.Ad 8: Neznám ony nepříznivé podmínky, ale když oba víte, že by bylo fajn být nerozumní, tak proč nejste? (Tak mě napadá – četl jste Medvídě od Michala Ajvaze? Je to v povídkové sbírce Návrat starého varana, což je ostatně knížka, která by se Vám mohla líbit celá. Ale Medvídě si určitě přečtěte, má jen dvě stránky a určitě ho najdete někde na internetu.)Ad 10: Za svého Stalkera si ručím, nebojte, nekouše (tedy zatím mě nikdy nepokousal, jen mě vykrmuje čokoládou, tak se trochu bojím, že si mě pak chce upéct jako ta milá paní z perníkové chaloupky… mimochodem, Stalkere, díky za narozeninovou čokoládu, je fakt dobrá, už jsem skoro v polovině a zatím jsem se nepředávkovala!), za ostatní stalkery ne, o nich nevím, co jsou zač. (Tak třeba například mi teď na blog pravidelně chodí někdo z Ruska, což je tedy dost podivné.) A úplně to chápu, já si také píšu všude možně, depka soubor sice nemám, ale zato mám depka sešit a depka papíry a depka mozek. Ale přeci jen, něco musí putovat někam ven. Tak snad mě stalkeři nesežerou.Jinak také doufám, že se uvidíme v Praze, protože do Brna jet zatím neplánuji (taky nevím, jestli mě May ještě někdy pozve, po tom všem, že ano), kdo ví, kdy se tam zase dostanu. Přinejhorším až budu chtít napsat Šalingradské srdceboly, část třetí. A to bude někdy v létě.
OdpovědětVymazatNe, nechtěla jsem se vměšovat, ale po čem všem jestli tě ještě někdy pozvu? Uniklo mi něco, depkamozku?
OdpovědětVymazatNekoušu. Mám experimentálně ověřeno, že do lidí kousat nedokážu. Asi to souvisí s mou nedávno propuknutou tendencí prohlašovat, že je nesnáším.
(Mimochodem, zdravím Kolemjdoucího!)
Proč byste mi teď měla být protivná? Předpokládám, že jste v Boha nezačala věřit včera, že v něj tedy věříte celou tu dobu, co spolu nějak komunikujeme, takže se tím nic nemění, alespoň z mojí strany ne. Navíc jsem Vás stejně podezíral, takže ani nejsem v šoku nebo něco. Odpovím obšírněji, jen mi to dnes nepíše a mám povinnosti. Jo, a přečetl jsem si Medvídě – jste dobrá!May: Prohlašování čehokoliv, byť je to prohlášeno třikrát, může být jen kamufláž!
OdpovědětVymazatMay/Stalker: Kvůli tomu, že jsem napsala, že se mě snažíš vykrmit jako ta čarodějnice z perníkové chaloupky. (Ovšem kdybych měla nějaké silnější podezření tohoto typu, napsala bych, že se do Brna jet bojím, protože mám strach, že mě upečeš.)kolemjdoucí: Nevím, zda to, že jste mě podezíral, je dobře nebo špatně. Asi dobře. Jen mě nenapadá, proč jste si to myslel, neboť s těmito věcmi jsem se tu (podle mého) zas tak nešířila.
OdpovědětVymazatA proč jsem dobrá? Sice bych ráda tvrdila, že jsem tuto úžasnou povídku napsala, ale bohužel Vás musím vyvést z omylu. Autorem je pan Ajvaz, asi jste nečetl pozorně ;).
Za trojnásobné prohlášení může tento milý internetový server. Nejdřív nechtěl zobrazovat komentáře. A pak je zase nechtěl smazat.
Samozřejmě, že je to jen kamufláž. Všechno je jen kamufláž. Ale radši si psychotické vzkřeky nechám k sobě.
OdpovědětVymazatEliade, doufám, že už jsi tu čokoládu snědla. Jestli ne, ani mi to radši neříkej a zpytuj svědomí. Měla bys projevovat špetku solidarity s lidmi, kteří se čokoládou musí živit, protože mají v Albertu Milku na nabídce!
Už zase se tu ten komentář nezobrazil. Kdyby šel blog.cz zmlátit, asi bych mu tím začala vyhrožovat.
OdpovědětVymazatJestli se bojíte, že to člověka nějak trkne, můžete být v klidu, netrkne. Já sice měl podezření, jenže taky chodím kolem už více než rok a půl. A k tomu, to by nebylo moudré opomenout, jsem výjimečně skvělý detektiv. Detektiv zní lépe než stalker, viďte?
OdpovědětVymazatTak když jste napsala tu Romanci pro křídlovku, myslel jsem...
Ne, četl jsem pozorně. Ale bylo to výborné doporučení, za které Vám děkuji, a máte dobrý odhad... Prostě jste dobrá a basta!
Tak znovu všechno nejlepší! Neuhádnete, co pro vás mám! Video! Změní Vám život! Užijte si ho.http://youtu.be/DNgfBa3FePg(Po tak dlouhém čekání byste si zasloužila něco lepšího. Je mi to, přiznávám se, trošku trapné.)
OdpovědětVymazatTak to je onen Váš slavný shluk dvou a více stromů? A to místo, kde Vás ten nešťastník myslivec Svoboda našel plakat?
OdpovědětVymazatDěkuji Vám, je to od Vás milé. Oskara si určitě zasloužíte. Za to možná nejoriginálnější narozeninové přání, co jsem kdy obdržela. Taky Vás mám ráda, už jenom proto, jak skvěle umíte kličkovat křovím.
A myslím, že to, že jsem Vám doporučila tu povídku - a že jsem to odhadla - mi moc ke cti neslouží. Také se totiž ráda tahám s medvíďaty.
Omlouvám se, že mi to tak trvá...
OdpovědětVymazatJá jen, abyste si nemyslela, že jsem zase zmizel. Nebo že jsem se při nepovedené kličce napíchl na křoví.
Nebojte se, chápu to. Náštěstí můžu stalkovat (to se nám to tu pěkně rozmáhá, že ano?) Váš profil na last.fm a průběžně si kontrolovat, zda jste naživu. Myslím, že narozdíl od krvelačného tygra tady nehrozí, že by zlotřilé křoví vzalo nohy na ramena a nabouralo se Vám do profilu. Jen vzhledem ke snížené frekvenci poslouchání hudby soudím, že teď nemáte zrovna času nazbyt...
OdpovědětVymazat(PS: Posílala jsem Vám zprávu přes YouTube. Přišla Vám?)