A/N: Jelikož mám zdárně odmaturováno, můžu teď s čistým svědomím (a s velikým potěšením) likvidovat všechny ty staré a nepotřebné sešity ze zeměpisů, hudebek a jiných podobně zábavných předmětů. A občas se v těch záplavách papíru objeví i nějaká ta perla. Třeba teď jsem vyhrabala jednu starou básničku, nad níž jsem se celkem pobavila. Je psaná na nějaké akci na zadaná slova během stanoveného času, takže se není čemu divit.
Tiše plyne řeka,
tak trochu melancholicky,
a na svůj konec čeká,
kdy zmizí v moři navždycky.
Proud řeky tě láká stále
jen tak o něčem si snít
a nebo možná trochu náhle
svůj život v slzách utopit.
Je tu snad někdo, kdo ti hodí
z mostu lano k záchraně,
či připluje na pomoc s lodí,
až budeš tonout v bažině?
Je tu snad někdo, kdo plakat bude,
až tvé tělo v rakvi spočine,
kdo uvidí tvé stíny všude,
až tvé vlastní slunce zahyne?
Je tu snad někdo, kdo neskryje
vzpomínky na tebe hluboko
pod nános toho, co prožije,
kdo nebude truchlit jen naoko?
Žádné komentáře:
Okomentovat