čtvrtek 14. června 2012

Nepravděpodobnosti k zlosti

Dnes, 9:44:
Chodívám čekat na Osud (či na střet s Pisatelovou pointou, je jedno, jak to člověk nazve) na Most Legií a do smíchovské knihovny.
"Je třeba naučit se realitu převést do jazyka rovnic."
Chodívám čekat na Osud na Most legií a do smíchovské knihovny. Marně.
Není se čemu divit.
Jaká je pravděpodobnost, že potkáte Osud potřetí na tom stejném místě? Mizivá.
Musím si tedy vybrat jiné dveře. Pravděpodonost na výhru se mi tím o mnoho zvýší.
Kdyby šla skutečnost tak snadno zmatematizovat, půjdu zrovna na MatFyz.
Jenže Ty, Pisateli, jsi začlenil do algoritmu pro fungování světa náhodu a svůj nezaměnitelný smysl pro humor. A takovým způsobem já počítat neumím. (Příliš mnoho neznámých.)
Proto mě dnes uvidíš alespoň na jednom ze zmíněných míst.
(I když možná by se vyplatilo změnit, rozšířit nebo alespoň překontrolovat vstupní data. Protože když ta jsou neúplná nebo dokonce chybná, ke smysluplnému výsledku se člověk nikdy nedobere.)

Dnes, 18:54:
Fajn, tak dobře. Vzdávám se. Už mám dost! Už mě nech, Osude. Slibuju, že si z tebe už nikdy nebudu tropit nemístné žerty. Fakt ne.
To, co se mi snažíš namluvit, není pravda. Není! Vím to. Ještě včera jsem si tím byla jistá. A zítra si s tím zase jistá budu. Takže si laskavě trhni nohou. (Néé, já to nemyslela zle!)
Hele, změním místa a parametry - ale charakter hledané neznámé mi neber. Na druhý břeh neskáču. Ani omylem.

Hlas pokračoval: "Nedejte se znepokojit ničím, co vidíte nebo slyšíte kolem sebe. Musíte si odbýt počáteční negativní následky toho, že jste byli zachráněni před jistou smrtí při hladině nepravděpodobnosti jedna ku dvěma na dvě stě sedmdesáti šesti tisící - nebo možná ještě mnohem vyšší. Teď letíme na hladině jedna ku dvěma na dvaceti pěti tisící a dále klesáme a vrátíme se k normálu, jakmile budeme vědět, co je vlastně normální. Děkuji vám. Jedna ku dvěma na dvaceti tisící a dále klesá."

Ehm. Jakmile budeme vědět, co je vlastně normální, že. (To, co si vsugerujete není o nic méně skutečné, než realita sama. A která z těchto realit je "normální"? Dá se to vůbec posoudit?)

2 komentáře:

  1. Poznávám správně Stopařova průvodce po galaxii?? Jupí!
    Prosím Tě, hlavně klid. Myslím, že Ty si vůbec nemusíš dělat starosti. Když porovnám nás dvě, tak jako jediná tu máš nárok na trauma Ty. U Tvých dnešních nejistot aspoň můžeme vidět jednu konkrétní příčinu, to by Tě mělo uklidňovat. Znepokojující by bylo, kdybys vedle té hlavní příčiny měla i pár jiných sporných bodů.
    Já mám zrovna po dnešku o kousek víc jasno. Přestala jsem si zakazovat nevhodné myšlenky a došlo mi, že mě jejich obsah vlastně vůbec neláká.
    Nikdy jsem moc nemusela Platóna, ale teď za něj můžu být vděčná.
    Jinak ta ranní část se mi stylově obzvlášť líbila.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že mým osudem je nesetkat se s Osudem. :-P

    OdpovědětVymazat