Tak máme zase o hodinu míň a na podzim se nám to přičte k dobru. Šetřit se totiž vždycky vyplatí. Ale je pravda, že kamarádka o mně říká, že jsem člověk, co žije přítomností. Nehodlám tady rozebírat, proč si myslím, že má nebo proč nemá pravdu. Ale určitě si dokážete představit, že mě takový změny docela rozhoděj. Ať si povídá kdo chce a co chce, stejně mi přijde, že za půl roku tu hodinu rozhodně nebudu potřebovat víc, než teď. I když na podzim si přispím ráda, to zas jo...
Ale chtěla jsem psát úplně o něčem jiném, co mě přinejmenším překvapilo. V sobotu jsem totiž zjistila, že nám tady po polích běhaj vlci. Představa liduprázdné mýtiny, ozářené úplňkem, kolem dokola stojí vlci a společně vyjí na měsíc? No, to už nechávám fantazii opravdu zajít až moc daleko... Ale věc se má takhle: Když jsem do domácího úkolu z angličtiny napsala, že jsem o víkendu potkala vlka, nikdo mi to nechtěl věřit. A tak jsem to musela vvsvětlovat, jak jinak než anglicky a s mým bezvadným talentem to byla vážně zábava. To jsem si zase jednou naběhla... Sem to anglicky psát nebudu, myslím, že bohatě postačí čeština...
Víte, z toho místa jsem měla hrůzu už od té doby, co jsme se sem přistěhovali. Z té zahrady se často ozývalo vytí a já měla strach tam chodit. A nejhorší to bylo jednou v zimě, když mi cestou na nultou ujel autobus, takže jsem musela jít pěšky a ještě ke všemu nesvítilo pouliční osvětlení, takže byla docela tma. A vytí jakýchsi krvelačných bestií jen dodávalo místu strašidelnou atmosféru. Nutno dodat, že jsem touhle příhodou inspirovala i jednu školní slohovku, líčení, s názvem Praha - město plné strašidel. Každopádně nikdy jsem nešla blízko, abych se podívala, co tam v tom domě vlastně chovají, už ten vysoký plot mě odpuzoval, a moje fantazie pracovala naplno. Když jsem pak jako brigádu měla roznášet letáky, vždycky jsem se tomu domu vyhnula a jejich schránka zůstala prázdná (a to ani nemuseli na tu schránku lepit, že nechtějí reklamy...), ale nemohla jsem si nevšimnout, že tam mají dva dost hrozivě vyhlížející vlčáky, který jsou ale malinko zvláštní... Vysvětlení přišlo zničehonic tuhle sobotu, kdy se mamka dívala na svůj oblíbený pořad v televizi, Mezi námi zvířaty. A najednou mě volala, ať se jdu podívat, že je to u nás, že tu někde chovaj vlky...
Takže strašidelná záhada vysvětlena. Co dodat? Snad jen, že se k tomu domu stejně radši nebudu přibližovat =)...
Ale chtěla jsem psát úplně o něčem jiném, co mě přinejmenším překvapilo. V sobotu jsem totiž zjistila, že nám tady po polích běhaj vlci. Představa liduprázdné mýtiny, ozářené úplňkem, kolem dokola stojí vlci a společně vyjí na měsíc? No, to už nechávám fantazii opravdu zajít až moc daleko... Ale věc se má takhle: Když jsem do domácího úkolu z angličtiny napsala, že jsem o víkendu potkala vlka, nikdo mi to nechtěl věřit. A tak jsem to musela vvsvětlovat, jak jinak než anglicky a s mým bezvadným talentem to byla vážně zábava. To jsem si zase jednou naběhla... Sem to anglicky psát nebudu, myslím, že bohatě postačí čeština...
Víte, z toho místa jsem měla hrůzu už od té doby, co jsme se sem přistěhovali. Z té zahrady se často ozývalo vytí a já měla strach tam chodit. A nejhorší to bylo jednou v zimě, když mi cestou na nultou ujel autobus, takže jsem musela jít pěšky a ještě ke všemu nesvítilo pouliční osvětlení, takže byla docela tma. A vytí jakýchsi krvelačných bestií jen dodávalo místu strašidelnou atmosféru. Nutno dodat, že jsem touhle příhodou inspirovala i jednu školní slohovku, líčení, s názvem Praha - město plné strašidel. Každopádně nikdy jsem nešla blízko, abych se podívala, co tam v tom domě vlastně chovají, už ten vysoký plot mě odpuzoval, a moje fantazie pracovala naplno. Když jsem pak jako brigádu měla roznášet letáky, vždycky jsem se tomu domu vyhnula a jejich schránka zůstala prázdná (a to ani nemuseli na tu schránku lepit, že nechtějí reklamy...), ale nemohla jsem si nevšimnout, že tam mají dva dost hrozivě vyhlížející vlčáky, který jsou ale malinko zvláštní... Vysvětlení přišlo zničehonic tuhle sobotu, kdy se mamka dívala na svůj oblíbený pořad v televizi, Mezi námi zvířaty. A najednou mě volala, ať se jdu podívat, že je to u nás, že tu někde chovaj vlky...
Takže strašidelná záhada vysvětlena. Co dodat? Snad jen, že se k tomu domu stejně radši nebudu přibližovat =)...
Žádné komentáře:
Okomentovat