"Bleptavé potůčky", co mizí v nenávratnu...

No jo. To je holt romantismus.
"A vzhledem k naprosto neuvěřitelnému sledu nešťasných náhod se školní výlet na vodu ruší...". Když tohle přišlo na třídní mail, byla jsem dost zděšená. A to se mi tam ani moc nechtělo. Nebo jsem si to aspoň myslela. Ani jsem si neuvědomila, kdy jsem se tam začala těšit. Ale teď, když už bylo všechno dohodnutý, s kým budu na lodi, jaký budou skupinky na vaření a tak podobně, už měla přijít jen ta zábavnější část. Nikdy by mě nenapadlo, že mě budě štvát, když se to zruší. A ještě před pár týdny jsem si říkala, že bych tam nejradši nejela. Asi bych měla radši mlčet. Ale je mi líto těch, co to organizovali, kolik dnů práce nad tím strávili...
Místo toho se možná půjde někam pěšky. Možná. Jestli se to naplánuje. Ale jelo by se aspoň NĚKAM...
Protože jinak dojde na to, co jsem v minulým článku tak odsuzovala. A to sice, že budem o maturitním týdnu trčet ve škole...

Dneska se navíc vypsalo přihlašování seminářů na příští rok. Ale jejich seznam tam ještě pořád není. Dalo se to čekat, že to někdy teď přijde, jindy to bývá tak začátkem dubna. My, jakožto budoucí sexta, si máme vybrat jeden seminář, ale máme povinnou němčinu. A tak nevím, jestli si mám vzít ještě něco, což by ale znamenalo o dvě hodiny volnýho času míň za týden. Ale já bych docela ráda třeba na biologii. Tak uvidíme, co se z toho všeho vyvrbí..