Když se řekne "poslední dobou", automaticky se mi vybaví "zdá se mi, proti své vůli létám". Kdybych tohle napsala o sobě, asi bych lhala. Možná že jsem se párkrát odvážila vzlítnout, ale ne moc vysoko. To bylo moje jediný štěstí, protože jsem hezky rychle spadla a i tak jsem si pořádně namlátila. Snažím se žít i s polámanýma křídlama, ale nejde to nijak snadno. Příliš mnoho věcí se mění a tím víc mi to připomíná starý časy, který jsou nenávratně pryč.
Všechno ve mně i kolem mě jako by křičelo:
"Smutno je člověku v krajině podzimu,
smutno je člověku v té temné době,
naděje uprchla, skryla se na zimu,
teď odpočívá v hrobě..."
Podle toho, co jsem tady teď napsala, by se o mně asi dalo říct, že jsem pěkně depresivní človíček. Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, kdy jsem vlastně napsala nějaký pozitivní článek. Dost lidí o mně říká, že jsem strašná negativistka a pořád si na něco stěžuju. Jiní si o mně myslí, že jsem naprosto praštěná holka s vlastním smyslem pro humor, kterýmu stejně nikdo nerozumí... Ať tak nebo tak, prostě to se mnou jde z kopce...
Všechno ve mně i kolem mě jako by křičelo:
"Smutno je člověku v krajině podzimu,
smutno je člověku v té temné době,
naděje uprchla, skryla se na zimu,
teď odpočívá v hrobě..."
Podle toho, co jsem tady teď napsala, by se o mně asi dalo říct, že jsem pěkně depresivní človíček. Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, kdy jsem vlastně napsala nějaký pozitivní článek. Dost lidí o mně říká, že jsem strašná negativistka a pořád si na něco stěžuju. Jiní si o mně myslí, že jsem naprosto praštěná holka s vlastním smyslem pro humor, kterýmu stejně nikdo nerozumí... Ať tak nebo tak, prostě to se mnou jde z kopce...
Eliade, polámaná křídla se zahojí, vím že pády bolí, ale člověk občas musí dostat "na hubu", aby se držel při zemi a byl trochu opatrnější. Tomu se říká škola života a bude tě taky učit celý život... Vtip je v tom, že po takovém "držkopádu" se človíček popadený na zem zvedne, otřepe a za nějaký čas zjistí, že ten pád byl k něčemu dobrý... aspoň k tomu, aby ho vnitřně posílil. A až takhle několikrát spadneš a zjistíš, že to jde, vstát se a jít dál, tak tě ty další pády nebudou tolik bolet... ale teď jsem se trochu zamotala, doufám že chápeš co jsem tím chtěla říct a že nepůsobím jako nějaký příšerný mravokárce...:) P.S. - krásný obraz lístečku, je jak posetý diamanty.
OdpovědětVymazat