středa 28. září 2011

V předvečer toho svátku se proklála příborovým nožem

A víte co je na tom největší švanda? Že já, která jsem napsala průměrně jednu básníčku za sto let, už nejsem schopná psát jiný články než básničkový. Teď mám najednou strašnou chuť veršovat a zbásnit celý svět. Vůbec nevím, čím to je. Nebo možná jo. Ale je to stejně divný. A normální věci mi najednou psát nejdou. Tak co mám, doháje, dělat, když jsem chtěla být spisovatelka?
Strašně ráda bych napsala něco moudrýho a přitom jako by mi něco zablokovalo klávesy v mojí hlavě. Musím rychle přijít na to, jak to zase odblokovat. Možná by pomohla čokoláda. Ale vánoční cukroví nepomáhá. To vím jistě.
Asi vyhodím sama sebe do koše na odpadky.
Nebo zkusím ten nůž.

A venku si zatím zkoušej pyrotechniku na Silvestra a nikdo nepozoruje, že i já asi brzo vybuchnu a rozletím se na miliony duhových hvězdiček, ze kterých se radují malé děti, když se dívají na nebe posteté světly, těsně předtím než dají světu dobrou noc.

1 komentář:

  1. A venku si zatím zkoušej pyrotechniku na Silvestra a nikdo nepozoruje, že i já asi brzo vybuchnu a rozletím se na miliony duhových hvězdiček... Tady s tou větičkou jsi mi připomněla jednu povídku od Raye Bradburyho... K tomu veršování a básnění - jestli máš chuť, zveršuj všechny svoje nápady! Je to zajímavá myšlenka, a docela oblíbená, vem si jenom pohádky jako Princezna se zlatou hvězdou nebo Mrazík! Celá pohádka ve verších a jak se dobře pamatuje... : )

    OdpovědětVymazat