Dřív jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, co se stane s lidskou duší, když člověk zemře. Předtím jako by se mě to netýkalo. Mladí lidé přece neumírají, ujišťovala jsem sama sebe, když mi náhodou nějaká otázka tohohle typu vyvstala v mysli. Teď se toho ale hodně změnilo. Nic jsem si nepamatovala, jediné co jsem věděla bylo, že jsem nejspíš mrtvá. Byl to takový pocit na hranici vnímání, ale nepodařilo se mi ho zaplašit. A další problém byl, že jsem netušila, kde to vlastně jsem.
Jediným faktem, kterého jsem se mohla držet, bylo to, že jsem se ocitla v cizím světě, kde si mě nikdo nevšímal. Pro místní obyvatele jsem byla jenom vzduch, neexistovala jsem. Několikrát jsem se s nimi snažila navázat kontakt, ale marně. Zatím se mi to nepovedlo. Přesto jako by mě k téhle indiánské vesnici pojilo nějaké silné pouto. Nedokázala jsem však přijít na to, proč.
Mirsun vešla do Gwalirova domu a zůstala stát mlčky se sklopenou hlavou. Jako žena totiž nesměla promluvit první, a tak čekala, až ji Gwalir osloví.
"Mirsun, já vím proč jsi přišla," začal opatrně. Žena vzhlédla. Jejich vůdce se na ni díval shovívavě. V jeho vrásčitém obličeji se mísila trpělivost s moudrostí. "Omlouvám se, ale v této situaci ti nejsem schopen pomoci. Co se stalo, stalo se. Já jsem bohužel v postavení, kdy se můžu rozhodnout jen pro menší zlo."
"Prosím," zašeptala Mirsun, protože cítila, že její poslední naděje nenávratně mizí.
Ale Gwalir jen potřásl hlavou. Nemohl dělat vůbec nic. Přesto na něm bylo vidět, že se ze všech sil snaží přijít na to, jak téhle zoufalé ženě pomoci.
Když Mirsun odešla, dostal Gwalir nápad. Promluví si s Velkou Matkou a ta mu snad dá radu. Jenže Gwalirovi se už léta nepodařilo navázat s ní spojení. Doufal ale, že se Velká Matka nad svou nešťastnou dcerou slituje. Dřív než bude pozdě.
Když se Gwalir odebral do svatyně, kde se snažil rozmlouvat se svou bohyní, vydala jsem se za ním. Nešla jsem a ani neletěla, jen jsem pomyslela na to, kam se chci dostat a v okamžiku jsem tam byla. Ten stav nehmotnosti má taky určité výhody, usmála jsem se.
Z povzdálí jsem sledovala Gwalira, jak klečí před oltářem, oblečený do obřadního roucha a odříkává modlitbu.
"Naše paní, Matko Sovího lidu, obdař nás svou božskou přítomností. Tvoji synové tě volají na pomoc…" Jeho slova se s ozvěnou nesla chrámem, ale kamenná bohyně se ani nepohnula. Mlčela. Nebo ne? Třeba jsem to jen neměla slyšet já. Jenomže ani Gwalir nevypadal, jako by právě s Velkou Matkou mluvil.
Něco mě nutilo přistoupit blíž.
"Velká Matko, naše bohyně, zjev se svému lidu," opakoval Gwalir naléhavě. Tolik jsem si přála, aby promluvila, až najednou…
"Jsem zde," pronesla jsem jasně a zřetelně. Vůdce sebou trhl. On mě slyšel. "Co si žádáš, synu?" zeptala jsem se. Můj hlas se rozléhal po celé svatyni a já si najednou přišla znovu živá. Plně jsem si uvědomovala realitu. Byla jsem v chrámě a cítila kamennou podlahu pod nohama.
"Velká Matko, ty znáš všechny naše problémy a neopouštíš nás, když je nám nejhůř. Sama znáš pocity nebohé Mirsun a jestli ve své božské spravedlnosti uznáš jejího syna za nevinného, prosím, zachraň ho." Jeho prosba mě dojala. Chtěla jsem pomoci, ale nevěděla jsem, jak. Chvíli bylo ticho. A pak se místnost kolem mne rozplynula.
Obklopily mě plameny. Nemohla jsem dýchat. Moje podvědomí šeptalo slova, ale já jim nerozuměla. Uslyšela jsem hlas, který mi byl tak známý. "Projdi ohněm a zachráníš svého syna…"
"Jednu radu ti dám." Cítila jsem, jak se moje rty pohybují, ale přesto jsem dopředu netušila, co řeknu. Musela jsem počkat, až za mě promluví to, co mě v tu chvíli ovládalo. "Plameny očistí všechny viny. Věřte té ženě. To ona projde ohněm a změní osud celého kmene." Dolehla na mě hrůza z těch slov.
"Vždyť ji pošlou na smrt," vykřikla jsem, ale nikdo mě neslyšel. Spojení mezi mnou - jestli jsem to byla já, kdo vyřkl tu věštbu - a Gwalirem se přerušilo.
Gwalir vyšel ven z chrámu, pohlédl na kolem shromážděné a radostně zvolal: "Slyš Soví lide a raduj se, neboť v dnešní slavný den se k nám vrátila přízeň Velké matky."
Davem to zašumělo. Velká Matka promluvila.
A já si tím v tu chvíli byla stoprocentně jistá.
Páni, moc mě to zaujalo, těším se, až přidáš další. Strašně se mi líbí to zpracování, je to takový jemný jazyk, lehce a krásně plyne... Až na pár drobných chybek v interpunkci není co vytýkat. Velmi zajímavý nápad. :)
OdpovědětVymazat