pondělí 19. září 2011

Všechno je zamrzlý v jednom bodě...

Venku je krásně a já nějak zapomněla jaký to je, když je jaro. Ráno jsem si vzala mikinu a ještě zimní kabát a nějak mi nedošlo, že jsem to trošinku přehnala. To mně docvaklo, až když jsme šli ven na tělák a bylo pořádný horko. Ještě, že nás aspoň moc netrápili běháním. Ale taky to přijde, to se vůbec nemusíme bát. A budu muset zase začít brát zodac, xyzal nebo co teď vlastně beru, aby mě nepřekvapily jarní nálety alergenů jako loni.
Zítra máme soutěž s břišníma tancema a dneska byla generálka. Já jsem dostala pěkně vynadáno za to, že to neumim a ještě se tvářim jako bluma. To jsem teda zvědavá, co tam zítra provedu. Ale s tím výrazem, za to až zas tak moc nemůžu, protože jsem byla úplně mrtvá. Asi bych to vážně s tou filmovkou navíc nezvládla, dobře jsem udělala, že jsem tam nešla. Stejně o nic nepřijdu, nejvejš o spoustu pohrdání a arogance...
A všechny moje oblíbený blogy přestaly fungovat. Všude jako by to zamrzlo. Docela mě to štve, už nevím vůbec nic. Možná taky proto víc píšu na ten svůj, jednak, že mám víc času a taky nesnášim, když něco zůstane v mrtvým bodě...

Žádné komentáře:

Okomentovat