Vzpomínám si, jak jsem loni oplakávala konec školního roku. Jo, už je to tu zase. A to nejen, že tenhle rok strašně rychle utekl, ale ten příští se chystá spousta změn. A já změny jak čas utíká, mám čím dál tím míň ráda. A to se říká že změna je život. Asi neumím pořádně žít, nebo co. Samozřejmě, že se taky těšim na prázdniny... ale nechci, aby to tak utíkalo. Ještě kdyby se dalo říct, že jsem šťastná tak, jak to je teď. Možná ale jo, v tuhle chvíli. Přijde mi, že na konci školního roku jsem vždycky nějak veselejší, i když už zase vidím na konec. Dokonce jsem přišla na to proč. Souvisí to se známkama a koncem klasifikace. Ne, opravdu, to není kvůli tomu, že bych se třeba cítila lepší než ostatní, když mám dobrý známky. Tohle mi bylo vždycky přítěží. Jako taková nemoc, hodně nebezpečná. A tak šprtkovská cholera, kterou ohrožuju svoje okolí, zabraňuje ostatním, aby se se mnou bavili normálně. Jenom před úzávěrkou klasifikace jsou ochotní na chvíli zapomenout na strašlivou chorobu, kterou by se mohli nakazit, protože potřebujou pomoct nějakým výtvorem mé učící horečky. V takových dnech jsem doslova na roztrhání.
A proč jim to dovolíš? Nenechala bych se využívat. To že máš dobré známky je tvá chlouba..není to něco za co by ses musela stydět!
OdpovědětVymazat