Bezmyšlenkovitě brousila po internetu, jen aby nemusela nečinně přihlížet. Prsty jí běhaly po klávesnici, jako po klapkách klavíru, na který nikdy nehrála. Doufala, že se něco stane. Něco, co by všechno změnilo. Chtěla se vzbudit z toho zlého snu. Štípala se do ruky, ale nepomáhalo to. Byla vzhůru. A přitom všem měla na mysli jediné. Bože, dej, ať se jí nic nestane! Ale nikdo neodpovídal. Všechno bylo zahalené tím strašlivým tichem. Klidně křik, nadávky, cokoliv, jen ne tohle ticho. Mně z toho snad praskne hlava! Prosím, ať je zítra všechno jinak. Mohla jen doufat, že Bůh její prosby vyslyší............
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?
OdpovědětVymazat