Můžete udělat či vymyslet cokoli, věřit čemukoli, vlastnit veškerou nádheru světa, ale jestli nemilujete pak nejste ničím...
Loni na Vánoce jsem dělala takový citátový oříšky. Z normálních vlašáků jsem vyloupala jádra, do skořápek schovala papírek s nějakým úžasným moudrem a zase je lepila k sobě. Vyrobila jsem jich přes třicet a přinesla je do třídy jako takový malý vánoční dáreček pro každého. Chudáci asi měli chuť na oříšky a místo toho tam našli tohle... Ale napadlo mě, že bych to letos udělala znova. Jen nevím, jestli by z toho měli radost...
Dneska jsem tak večer šla Prahou, byla tma a najednou jsem si uvědomila, jak je v tomhle městě krásně. Zvlášť před Vánocema. Ale já to nikdy nevnímám. Všude je tolik shonu, a člověk si nevšimne, jaký je kolem něj vlastně kild i přes to všechno hemžení.
Tak vám už předem přeju veselý Vánoce, kdybych se do tý doby náhodou neozvala.
Žádné komentáře:
Okomentovat