A královna všeho marnost slove...

"Vyjedeme lanovkou nahoru, abychom se zase mohli trápit jízdou z kopce dolů. Tomu já říkám marnost bytí," prohlásila mamka naštvaně na sjezdovce, když už třetí den sněžilo a byla mlha. "K čemu to je? Takhle se tady mořit a ještě za to platit..."
"Alespoň jsme na čerstvém horském vzduchu," namítal taťka, který je schopný lyžovat za skoro každého počasí. Nikdy mi ale neřekl, jestli ho to i za mlhy aspoň trochu baví. Každopádně myslím, že si chce jen zachovat optimistický náhled na svět, aby mu mamka z té sjezdovky neutekla. "Ber to z té lepší stránky. Uvidíš, že až přijedeme do Prahy, bude se ti po sněhu stýskat."
Měl pravdu. Je tady pěkně ošklivo. Žádný sníh a o vzduchu radši ani nemluvím. Nevím, jestli je lepší dýchat pražský smog a nebo se málem přizabít na lyžích, když není vidět na dva metry. Já bych si nejspíš vybrala to druhé... Navíc na těch horách nebylo zas tak hrozně. Aspoň, že jeden den svítilo sluníčko. Člověk nemůže chtít, aby bylo hezky pořád. Pak si toho slunečného počasí a veselých dnů bude daleko víc vážit...
Příští týden jedeme na lyžák. Nevím, jestli bych nakonec nebyla radši, aby zase sněžilo, hlavně kdyby nějaký sníh byl. Docela nerada bych lyžovala na trávníku...