Uvědomila jsem si jednu strašně neuvěřitelnou věc. Můj blog slaví svoje první výročí. Už je to rok, co tenhle blog funguje. A zatím jsem u něj i vydržela, což by se nejspíš dalo považovat za osmý div světa. Já na takový to pravidelný zapisování moc nejsem, což je škoda, protože spoustu věcí, co jsem prožila, zapomenu a pak už se s tím nedá nic dělat. Skoro stopadesát příspěvků za rok. Někomu se to možná bude zdát málo, samozřejmě, na blogy s tisícema příspěvků nemám. Ale pro mě to je důležtý, že jsem se občas donutila k tomu něco napsat. A taky, že se tenhle blog nedostal tam, kam jsem nechtěla, jako ten předchozí. Že jsem si opravdu většinu článků napsala sama a nešlo jen o takový kopírování obrázků odněkud.
Jinak, zítra jedeme na výlet, jako každé velikonoční pondělí, to už je taková tradice, že naše a ještě pár dalších rodin každý rok vyrazíme na výlet. Až do teď jsme jezdili vždycky někam do okolí Karlštějna, letos to bude trošku jinam, tentokrát se vybraly Poděbrady. Tyhle výlety mám ráda, až na ty kvetoucí břízy, no. To se dalo čekat, že ani letos mi nedaj pokoj.
A ještě nemáme nabarvené vejce. To bychom už s mamkou vážně měly začít, protože jinak zítra nebudeme mít na výletě co rozdávat... A řeknu vám, to by se nevyplatilo. Někteří členové výpravy jsou totiž s těma pomlázkama totiž pěkně nebezpečný...
Jinak, zítra jedeme na výlet, jako každé velikonoční pondělí, to už je taková tradice, že naše a ještě pár dalších rodin každý rok vyrazíme na výlet. Až do teď jsme jezdili vždycky někam do okolí Karlštějna, letos to bude trošku jinam, tentokrát se vybraly Poděbrady. Tyhle výlety mám ráda, až na ty kvetoucí břízy, no. To se dalo čekat, že ani letos mi nedaj pokoj.
A ještě nemáme nabarvené vejce. To bychom už s mamkou vážně měly začít, protože jinak zítra nebudeme mít na výletě co rozdávat... A řeknu vám, to by se nevyplatilo. Někteří členové výpravy jsou totiž s těma pomlázkama totiž pěkně nebezpečný...
Žádné komentáře:
Okomentovat