Ne, vážně. Právě jsem se vrátila z lyžáku. Naprosto zničená a taky mě bolí v krku. A zítra je ples od tanečních, kam se sice hrozně těším, ale zároveň se mi tam strašně nechce. Protože vim, že cestou domu asi zase budu brečet jako po maturiťáku a svojí nemluvnost schovávat za únavu. Ale taky vim, že kdybych tam nešla, bude mi to strašlivě líto, stejně tak jako budu litovat, že mě vůbec kdy napadlo tam jít. O lyžáku zatím nic psát nebudu, nemám na to náladu a ani čas. O rolbách chroupajících stromy a hejnech světlušek a ještě mnohem závažnějších věcech budu vyprávět někdy jindy. Teď se radši jdu naložit do vany a pak se koukat na Slavíky v kleci. To je vážně skvělej film a slíbila jsem si ho jako odměnu, když ten lyžák přežiju, ještě předtím, než jsme před týdnem odjeli...
Žádné komentáře:
Okomentovat