Tak a mám zase novou kategorii, tentokrát knížky...
Tahle knížka mě docela zaujala, je to úplně jiné, než zaběhnutý stereotyp fantasy. Možná bych ani neřekla, že to fantasy je... Ale určitě je super autorova slovní zásoba - například rukáv je tlapkáv, někdo není ve své srsti, na to vem jed na krysy, vlastnoručně je vlastnotlapečně, kožená bunda je srstní bunda, a tak dále. Také je tam dobře popsán vzhled hlodů. Ze začátku jsem si myslela, že hlodi jsou hlodavci, ale zřejmě tomu tak nebude - v Pinchestru žijí i krtci a ježci. Na knize je zvláštní také to, že má velmi krátké kapitoly - nejdelší z nich je jen na několik listů.
Hrdinou knížky je celkem obyčejný myšák středního věku, hodinář Hermux Tantamoq. O hodiny se stará stejně pečlivě jako o svůj vzhled, i když už se mu vousky nekroutí tak jako v mládí. Žije ve městě Pinchesteru, který obývají samí hlodi, mimo myší třeba potkani, čipmunkové nebo krtci, a jejich domácí zvířátka. Hermux má domácí berušku Terfle, která je i jeho kamarádkou a radí mu v nelehkých životních situacích. I když neumí mluvit, ráda ho vyslechne, a tím mu hodně pomáhá. Hermux ale pořád nesedí jen doma. Často si někam vyjde se svou přítelkyní Mirrin, slepou malířkou. Tenhle sympatický myšák má ale i nepřátele, například jeho bohatá sousedka Tucka mu pořád hází klacky pod nohy. Přesto si Hermux žije docela poklidně, dokud mu do hodinářského krámku nevtrhne nenadálá návštěva…
Mladá myš Linka Perflingerová, která je známou "dobrodružkou, statečnicí a letkyní", navštíví hodinářství celá nešťastná, protože si naprosto rozbila své náramkové hodinky a požaduje je urychleně opravit. Dohodne se s Hermuxem, že si pro ně přijde v poledne druhého dne. I když je na hodinkách spoustu práce, Hermux je má v určenou dobu připravené. Do obchodu si pro ně nepřijde Linka, ale jakýsi potkan, který tvrdí, že je její zástupce. Hermux mu hodinky odmítne vydat, a protože dostane o Linku strach, rozhodne se potkana sledovat. Dostane se až k Linčinu domu, kde uvidí, jak potkan spolu s dalšími Linku unášejí. Hermux ale nestihne nic udělat, jen si zapíše poznávací značku auta, kterým Linku unesli. Myšák ohlásí únos na policii, tam se mu ale vysmějí, a tak nezbývá nic jiného, než pátrání na vlastní pěst. Prohlédne Linčin dům a najde tam balíček se vzkazem, aby ho Linka doručila doktoru Jervutzovi. Hermux si s ním po telefonu domluví schůzku a přitom se od něj dozví, že je do únosu nejspíš zapletená i Tucka. Když jde ale balíček doktorovi předat, zjistí, že ho mezitím někdo zabil, Podívá se tedy do balíčku sám. Najde tam deník doktora Dandiffera, v němž se píše o nálezu rostliny věčného mládí. Hermuxovi dojde, že tu rostlinu viděl u Linky doma, a tak se tam vrátí. Zjistí ale, že rostlina mezitím zmizela. Hermux ví, že tu jde o hodně a vzorec na elixír mládí schová na bezpečné místo - k Terfle do klece. S průběhem pátrání se Hermux sveřuje svému kamarádovi Pupovi. Ten zjistí, že poznávací značka toho auta patří doktoru Mennusovi, který Linku pravděpodobně drží na své klinice Poslední pomoc. Hermux se tedy na kliniku přihlásí pod falešným jménem, aby se pokusil Linku zachránit. Při hledání se vloupe do laboratoře doktora Mennuse, ale přistihnou ho tam. Objeví se tam Pup, který se tváří, že mu jde pomoct. Ovšem ukáže se, že je to převlečený doktor Mennus, který tím pádem ví úplně všechno. Hermuxe omráčí a pak jeho a Linku přivážou k obrovské pasti na myši, která se pomalu zavírá. Lince se naštěstí podaří stroj zastavit. Mennus mezitím vyrobí elixír mládí a vzorec, který ukradl z Terfliné klece, zničí. Hermux ho sice varuje, ale Mennus si nedá říct a elixír skoro celý vypije. Začne se zmenšovat a pak úplně zmizí. Hermuxovi se podaří schovat kapku elixíru a vyrobí z ní obklad na oči pro Mirrin, které se navrátí zrak…
Autor má podle mě příběh úžasně propracovaný. Třeba jen to, jak si hraje se slovy - nejsem ve své srsti; srstní peněženka; na to vem jed na krysy; tlapkopis; u všech koček; mám hlad jako potkan; svatý Vohryze! a spoustu dalších. Řekla bych, že je přesné doporučení od 9 do 99 let, protože každá generace si v tom může najít svoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat