Fantazii. Chtělo by to fantazii.

Obdivuju lidi s fantazií. Vždycky vědí, co mají kreslit, psát, jak mají vtipně odpovědět.
Obdivuju odvážný lidi, protože se ničeho nebojej.
Obdivuju lidi, co maj trpělivost. S trpělivostí toho člověk strašně získá.
Obdivuju ty, co si stojej za svým názorem.
Obdivuju ty, co nezahoděj svůj talent a umí na sobě pracovat.
Obdivuju lidi bez talentu, kteří se ale tím víc snažej.
Dneska jsem o výtvarce zkoušela kreslit podle Renoira a vůbec mi to nešlo. Není se čemu divit, mezi ty výtvarný lidičky moc nezapadám. Sanžím se snažit.
A pak ke mně přišla Lída a řekla mi, že kreslit něco podle Renoira je hrozně těžký. A já na to: Ty bys to určitě zvládla. Nevím proč, ale zvedlo mi to náladu, že je u nás někdo tak dobrej, aby to dokázal. A Lída si to zaslouží.
Už jsem na to přišla. Musím mít alespoň tu poslední vlastnost. Protože i kdyby ostatní měli největší talent na světě, musím si udržet dobrou náladu. A proto přidávám ještě poslední větu, kterou mi napsala do památníčku sestřenice:
Obdivuju lidi, kteří se dokážou smát, i když jim je do pláče.
A doufám, že se mi povede aspoň tohle.