Na-klavír-by-ráda-hravá... jo, přesně tak. To jsem já. I když už mě to trošku pustilo. Abych to upřesnila, já jsem na klavír vlastně už hrála, asi dva roky. Ale protože jsem necvičila, přestala jsem s tím. Říkala jsem si, je mi to jedno, nebudu toho litovat. A samozřejmě. Teďko si říkám, proč jsem toho tenkrát nechala. A ráda bych začala znova. Jenomže pak jsem viděla, jak se zatvářila moje bývalá učitelka, když jsem jí oznámila, že bych ráda pokračovala, takže už mě to vážně přešlo. Za všechno může ta moje zatracená lenost. Lenost k čemukoli, dokonce i k tomu co mě baví. Jsem vážně líná, to přiznávám. A strašně věcí tím ztrácím... No, když už mluvíme o tý lenosti... snad nemusím ani psát, že teď bych měla dělat sto jiných věcí, než zrovna sedět u počítače. Tak například třídit prádlo, nebo se učit na čtvrtletku z češtiny, kterou zítra píšem, a tak dál. Takže, asi to jdu napravit...
A nebo ještě ne... Dneska jsem totiž zjistila jednu skvělou věc... Ale vlastně to není vůbec skvělý, je to horší, než kdyby to tak nebylo... No to jsem se do toho teda parádně zamotala... Tak abych se taky vymotala, musím vyprávět ještě jednu věc, co se mi stala, když jsme před měsícem se sborem nahrávali Mesiáše. A to bude na dlouho, ale pokusim se to vzít stručně. Mesiáše jsme nahrávali dva dny a první den, což bylo ve čtvrtek, mi někdo říkal, že náš sbormistr se chce vzdát vedení sboru, až toho Mesiáše skončíme. Měla jsem pocit, že to byla jedna holka, která ale druhý den všechno popřela. Nemohla jsem zjistit, kdo mi to teda říkal. Tak jsem se děsila, že mi hrabe, že mám halucinace. Ale zároveň jsem byla ráda, že to není pravda a sbor bude pokračovat dál, protože jsem na něm docela závislá, hlavně na těch lidech. No a pak už jsem na to celkem zapomněla, jenže dneska jsem se dozvěděla, že to je pravda, a že ta fáma rozhodně není ode mě. Takže jsem měla hroznou radost, že jsem zatím ještě normální, což je úžasný zjištění. Jenomže pak mi došlo, že jestli je to pravda, pak sbor skončí a pak... Pak? Co budu potom dělat...?
Zblázním se... Ne, ale štve mě to. Ale ještě vlastně můžu dělat jednu věc, než že z toho budu vyšilovat už teď. Doufat. Doufat, že to není pravda. Ještě přece nikdo nic oficiálně neví a ty zdroje jsou přinejmenším pochybné, že...
No nic. Já už vážně mizím. Strašně jsem se rozepsala, což sice vůbec není na škodu, ale mamka to, až nebude roztříděný prádlo, určitě jako omluvu nevezme...
A nebo ještě ne... Dneska jsem totiž zjistila jednu skvělou věc... Ale vlastně to není vůbec skvělý, je to horší, než kdyby to tak nebylo... No to jsem se do toho teda parádně zamotala... Tak abych se taky vymotala, musím vyprávět ještě jednu věc, co se mi stala, když jsme před měsícem se sborem nahrávali Mesiáše. A to bude na dlouho, ale pokusim se to vzít stručně. Mesiáše jsme nahrávali dva dny a první den, což bylo ve čtvrtek, mi někdo říkal, že náš sbormistr se chce vzdát vedení sboru, až toho Mesiáše skončíme. Měla jsem pocit, že to byla jedna holka, která ale druhý den všechno popřela. Nemohla jsem zjistit, kdo mi to teda říkal. Tak jsem se děsila, že mi hrabe, že mám halucinace. Ale zároveň jsem byla ráda, že to není pravda a sbor bude pokračovat dál, protože jsem na něm docela závislá, hlavně na těch lidech. No a pak už jsem na to celkem zapomněla, jenže dneska jsem se dozvěděla, že to je pravda, a že ta fáma rozhodně není ode mě. Takže jsem měla hroznou radost, že jsem zatím ještě normální, což je úžasný zjištění. Jenomže pak mi došlo, že jestli je to pravda, pak sbor skončí a pak... Pak? Co budu potom dělat...?
Zblázním se... Ne, ale štve mě to. Ale ještě vlastně můžu dělat jednu věc, než že z toho budu vyšilovat už teď. Doufat. Doufat, že to není pravda. Ještě přece nikdo nic oficiálně neví a ty zdroje jsou přinejmenším pochybné, že...
No nic. Já už vážně mizím. Strašně jsem se rozepsala, což sice vůbec není na škodu, ale mamka to, až nebude roztříděný prádlo, určitě jako omluvu nevezme...
P.S: Nutno podotknout, že ten nadpis není můj vlastní výmysl. Takhle mě titulovala kamarádka, když mi posílala pohled z hor... Oni se ty zvláštní tituly vůbec u nás teď nějak rozmáhaj... O prázdninách jsem zase dostala pohled s oslovením Zvířata-ráda-chovná...
Žádné komentáře:
Okomentovat