Ráda si hraju se slovama,
pak je skládám ve věty,
a z nich si jen pro sebe sama,
tvořím své vlastní světy.
Že skutečnost jak román není,
to bych dávno vědět měla,
fantazie ji však mění,
v příběh, který žít bych chtěla.
V těch světech jsem uvězněná,
obmotaly mě jak síť,
jestli nenastane změna,
nebudu už umět žít.
pak je skládám ve věty,
a z nich si jen pro sebe sama,
tvořím své vlastní světy.
Že skutečnost jak román není,
to bych dávno vědět měla,
fantazie ji však mění,
v příběh, který žít bych chtěla.
V těch světech jsem uvězněná,
obmotaly mě jak síť,
jestli nenastane změna,
nebudu už umět žít.
Eliadko, mluvíš mi z duše... Jako obvykle.
OdpovědětVymazat