Smutno je člověku v krajině podzimu,
smutno je v člověku v té temné době,
naděje uprchla, skryla se na zimu,
teď odpočívá v hrobě.
smutno je v člověku v té temné době,
naděje uprchla, skryla se na zimu,
teď odpočívá v hrobě.
Studený vítr odvál radost mou,
stopy smíchu déšť už dávno smyl,
vždyť i motýli bez slunce zahynou,
když zmizí jejich žití cíl.
stopy smíchu déšť už dávno smyl,
vždyť i motýli bez slunce zahynou,
když zmizí jejich žití cíl.
Mám v duši zimu, v srdci led,
a v mé mysli je strašidelné pusto.
Možná jen nechci lidem rozumět,
když říkají mi: "Buď znovu šťastná. Zkus to."
a v mé mysli je strašidelné pusto.
Možná jen nechci lidem rozumět,
když říkají mi: "Buď znovu šťastná. Zkus to."
Líbí se mi první a poslední sloka a hlavně ta poslední věta. Čéče, žes s tim básněním nezačala dřív? Btw. můžu si tě přidat do spřátelených blogů?
OdpovědětVymazat