Bylo to k neuvěření, ale ten pes jel tramvají sám. Byl to černobílý voříšek se smutnýma očima a jeho páníček nebyl nikde poblíž. Když to cestující zjistili, začali mluvit na něj i na sebe.
"Máš jízdenku? Snad nechceš platit pokutu…"
"Bude nejlepší ho dát na pekáč a sníst."
"Bude nejlepší ho dát na pekáč a sníst."
"Vždyť je to ještě štěně!"
"Právě. Bude mít měkké maso."
"Má psí známku, ale tomu já nerozumím. Co s ním uděláme?"
Problém se vyřešil sám. Pes se přichystal k výstupu a na jedné zastávce vyběhl ven. Nikdo nešel za ním. Dveře se zavřely a cestující se vrátili do svých šedých, všedních světů.
A/N: Týden čtvrtý. Opravdu reálná situace, i rozhovory jsou v podstatě okopírované ze skutečnosti. Jen s tím rozdílem, že já jsem se na tu zastávku vrátila. Pes už byl samozřejmě pryč a mě to stálo jen půlhodinu běhání po okolí a následné zmoknutí v průtrži mračen... I když, kdybych tou dobou byla doma, asi bych si nevšimla krásné duhy, která se objevila na obloze...
"Má psí známku, ale tomu já nerozumím. Co s ním uděláme?"
Problém se vyřešil sám. Pes se přichystal k výstupu a na jedné zastávce vyběhl ven. Nikdo nešel za ním. Dveře se zavřely a cestující se vrátili do svých šedých, všedních světů.
A/N: Týden čtvrtý. Opravdu reálná situace, i rozhovory jsou v podstatě okopírované ze skutečnosti. Jen s tím rozdílem, že já jsem se na tu zastávku vrátila. Pes už byl samozřejmě pryč a mě to stálo jen půlhodinu běhání po okolí a následné zmoknutí v průtrži mračen... I když, kdybych tou dobou byla doma, asi bych si nevšimla krásné duhy, která se objevila na obloze...
Doufám, že měl zakódované správné voříškovské geny, takoví psi se totiž neztratí...
OdpovědětVymazat