Jsem šíleně smutná princezna,
co svoje srdce schválně trápí,
zemi pláčem stále zkrápí,
ta uplakaně líbezná.
Jsem král, co truchlí se svou dcerou
v království, kde zakázán je smích,
kde sebemenší veslost je hřích,
všem do očí se slzy derou.
Jsem šíleně smutná princezna,
kuchyň je má rodná zem
a slzím leda nad hrncem.
Jsem uplakaně líbezná,
ta, co vždy a bez skrupulí,
zapláče si nad cibulí.
A/N: Nevím, jestli tahle básnička bude správně pochopená, každopádně mělo to vyznít trochu humorně a nevím, jestli se mi to úplně povedlo. Jen snad nemusím dodávat, že mě to napadlo, když jsem krájela cibuli.
co svoje srdce schválně trápí,
zemi pláčem stále zkrápí,
ta uplakaně líbezná.
Jsem král, co truchlí se svou dcerou
v království, kde zakázán je smích,
kde sebemenší veslost je hřích,
všem do očí se slzy derou.
Jsem šíleně smutná princezna,
kuchyň je má rodná zem
a slzím leda nad hrncem.
Jsem uplakaně líbezná,
ta, co vždy a bez skrupulí,
zapláče si nad cibulí.
A/N: Nevím, jestli tahle básnička bude správně pochopená, každopádně mělo to vyznít trochu humorně a nevím, jestli se mi to úplně povedlo. Jen snad nemusím dodávat, že mě to napadlo, když jsem krájela cibuli.
To je výzva pro všechny feministky: i kuchyně a kuchyňská práce může být inspirativní! Báseň je pěkná, hravá. Dobrá kombinace romantiky, smutku - a humoru. Ten závěr je puntík nad i, neboli třešnička na dortíku!
OdpovědětVymazat