Tiše, tiše jako by nic, přišlo jaro. Neohlásilo se famfárami ani ohňostroji, objevilo se nepozorováno jako král převlečený za žebráka. Nebo spíš jako korunní princ, který si zatím neuvědomuje svou moc, ale už brzy bude vládnout celému světu. Navenek se téměř nic nezměnilo. Přesto jako by se něco nového, tajuplného vznášelo ve vzduchu. Snad příslib hřejivější budoucnosti. Rána jsou pořád jěště mrazivá - když se rozednívá, bývá město pokryté třpytivě šedavým stříbrem - a hrozí lidem samotou. Ale když člověk vyjde ráno na ulici a na tváři ho něžně zašimrají nesmělé sluneční paprsky, chce se mu smát a celý svět se mu zdá barevnější.
Jaro přišlo nepozorovaně.
A někdy se takovým způsobem objevuje v životě člověka i láska. Ukáže se a čeká klidně na svou šanci. Jenomže lidé, zaměstnaní nejvíc takovými věcmi, co nadělají spoustu hluku, si jí často ani nevšimnou. A tak jaro časem přejde do léta, pak do podzimu a nakonec se, také tak tiše, přikrade zima, která je cítit samotou, zahořklostí a beznadějí.
Jaro přišlo nepozorovaně.
A někdy se takovým způsobem objevuje v životě člověka i láska. Ukáže se a čeká klidně na svou šanci. Jenomže lidé, zaměstnaní nejvíc takovými věcmi, co nadělají spoustu hluku, si jí často ani nevšimnou. A tak jaro časem přejde do léta, pak do podzimu a nakonec se, také tak tiše, přikrade zima, která je cítit samotou, zahořklostí a beznadějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat