středa 5. října 2011

Requiem pro zamilovanou

Je noc.
A obloha už asi po tisící
nekonečným proudem slzí pláče,
těžké mraky sedí na měsíci,
jak v lásce štěstí v klíně hráče.

Je tma.
A zase jak voda uplynul rok,
je opět jeden smutný pátek,
tak udělej ještě poslední krok
a vejdi do hřbitovních vrátek.

Jen běž!
A dotkni se křížů, dotkni se zdi,
co záhadně je pořád nižší,
snad se už příště nezpozdí,
ten, kdo tvoji bolest tiší.

Jen sni!
A umři si tu na lásku,
když nevidíš nový den,
tvůj život visí na vlásku,
tak na štěstí zapomeň!

4 komentáře:

  1. Uz dlouho kolem tehle basnicky chodim a vzdycky si rikam, jak se ti povedla. U me na blogu se zatim nic nedeje, jsem totiz v UK a nechci psat clanky bez diakritiky. Nemam tu bohuzel cas na betu, vracim se ale v sobotu, tak snad potom se na to mrknu... Uzivej prazdniny!

    OdpovědětVymazat
  2. Další vydařená romanticky laděná báseň. Píšeš dobře! Asi tě zvěčním na mém druhém blogu, jestli nebudeš mít námitky. Kdybys měla námitky, nic se neděje, uvažuji o představování zajímavých blogů, takže bych tě zařadila...Zatím je to projekt budoucí. Myslím, že jsi talent!

    OdpovědětVymazat
  3. To snad nemá jedinou chybu ... :)

    OdpovědětVymazat