Podzim se zase zahryzl svými zoubky do vzduchu a trhá ho ledově studenými prsty. Když se choulím v teplém kabátě na autobusové zastávce a snažím se vyplnit prázdný čas četbou o osamělosti prvočísel, říkám si, že bych potřebovala obejmout. Nutně. Pak by to bylo asi takové, jako když si člověk hřeje své zkřehlé dlaně o hrnek horkého čaje.
Vystihla jsi to přesně. Podzim je báječná doba, mám ho ráda i v jeho chladu, smutku a osamění. Ta melancholie je okouzlující a inspirativní... Třeba ke psaní skvostů. :)
OdpovědětVymazat(Nechceš si pořídit ceduli a objímat cizí lidi na ulici? Prý to úžasně zlepšuje náladu!)