VAROVÁNÍ: Čtení tohoto textu důrazně nedoporučuji těm, kteří mají jakékoli osobní problémy s chemií či s mezilidskými vztahy, a všem, kteří očekávají nějakou hodnotnou úvahu!
Kompetitivní inhibice enzymů mi trochu připomněla to, jak se lidi párují.
(Vysvětlivka: Tuhle látku jsme brali už docela dávno a dneska jsem si prohlížela před knihkupectvím výprodej knih - a bum, tohle mě napadlo. Totiž, abych to uvedla na pravou míru. Jednou jsem už napsala takovýhle podobný chemicko-psychologický článek, ale nikdy jsem ho nezveřejnila. Jmenovalo se to Láska a její deriváty, nebo nějak tak...)
No, takže, pro chemické neználky (popřípadě pro mě, až tyhle pojmy za nějakou dobu vypustím z hlavy a budu si chtít tenhle článek přečíst), co je to ta kompetitivní inhibice? Dle wikipedie: Kompetitivní (soutěživé) inhibitory jsou látky, které soutěží s molekulami substrátu o vazebné místo na molekule enzymu. Takže. Situace - enzym je jeden člověk a substrát je pro něj vztahově ten pravý / ta pravá. Jenže dřív se u něj náhodou objeví nějaký inhibitor.
Typická je situace, kdy inhibitor tvarem či chemickou strukturou připomíná molekulu substrátu a enzym není schopen mezi nimi rozeznat rozdíl. Vidíte. Inhibitor se tváří jako by byl ten správný substrát. A enzym není mezi nimi schopen poznat rozdíl. Je zmatený a naváže "vztah" s inhibitorem. Když pak přijde substrát, má už smůlu, protože enzym je už "zadaný".
Reakce je však vratná, takže po určité době dojde k uvolnění inhibitoru a enzym se může znovu "pokusit" navázat substrát. Jenže v tu chvíli už může být pozdě. Substrát je už třeba pryč a dá se dohromady s jiným enzymem.
Pardon. Tohle bych taky asi neměla publikovat, že... Je to jeden velký nesmysl. Už mi asi jednou provždy hráblo. Z chemie a ze všech těch vztahů, který mi zablokovaly nějaký inhibitory, co se mýmu enzymu objevily v cestě...
Kompetitivní inhibice enzymů mi trochu připomněla to, jak se lidi párují.
(Vysvětlivka: Tuhle látku jsme brali už docela dávno a dneska jsem si prohlížela před knihkupectvím výprodej knih - a bum, tohle mě napadlo. Totiž, abych to uvedla na pravou míru. Jednou jsem už napsala takovýhle podobný chemicko-psychologický článek, ale nikdy jsem ho nezveřejnila. Jmenovalo se to Láska a její deriváty, nebo nějak tak...)
No, takže, pro chemické neználky (popřípadě pro mě, až tyhle pojmy za nějakou dobu vypustím z hlavy a budu si chtít tenhle článek přečíst), co je to ta kompetitivní inhibice? Dle wikipedie: Kompetitivní (soutěživé) inhibitory jsou látky, které soutěží s molekulami substrátu o vazebné místo na molekule enzymu. Takže. Situace - enzym je jeden člověk a substrát je pro něj vztahově ten pravý / ta pravá. Jenže dřív se u něj náhodou objeví nějaký inhibitor.
Typická je situace, kdy inhibitor tvarem či chemickou strukturou připomíná molekulu substrátu a enzym není schopen mezi nimi rozeznat rozdíl. Vidíte. Inhibitor se tváří jako by byl ten správný substrát. A enzym není mezi nimi schopen poznat rozdíl. Je zmatený a naváže "vztah" s inhibitorem. Když pak přijde substrát, má už smůlu, protože enzym je už "zadaný".
Reakce je však vratná, takže po určité době dojde k uvolnění inhibitoru a enzym se může znovu "pokusit" navázat substrát. Jenže v tu chvíli už může být pozdě. Substrát je už třeba pryč a dá se dohromady s jiným enzymem.
Pardon. Tohle bych taky asi neměla publikovat, že... Je to jeden velký nesmysl. Už mi asi jednou provždy hráblo. Z chemie a ze všech těch vztahů, který mi zablokovaly nějaký inhibitory, co se mýmu enzymu objevily v cestě...
Nene, to je v pořádku! Dík za objasňující a milý komentář u mě, ale já to tak neberu... tvůj článek jen ze mě vytáhl to, nad čím občas přemýšlím (a říkám tomu úvahy nad nesmrtelností chrousta) - jestli je opravdu všechno pochopitelný, vyjasnitelný, jestli se opravdu vlezeme do tabulek a nebo jestli jsme opravdu tak jedinečný druh. Všechno se pomalu vyvrací a moje poslední argumenty byly city - emoce, láska, přátelství, soucit, nenávist, smutek. Jestli je to opravdu jen biochemie, tak je to smutné, ale tvůj článek za to nemůže... nic si nevyčítej, prosímtě. To, že s mi nasadila brouka, bylo spíš řečnické, protože toho brouka mám už delší dobu a vesele spolu koexistujem... :-)
OdpovědětVymazatOh, ne, takhle zchemizovaná být nechci! I když, poslední dobou přemýšlím, jestli opravdu nejsme jen snůška biochemických pochodů. Moc by mě mrzelo, kdyby moje barevné vidění bylo jen odraz nějakých světelncýh paprsků a vyzařování. Moje lásky a nenávisti jen chemické působení nervů a žláz. Moje sny a představivost... sny a představivost - dají se také nějak převést do vědeckých termínů? A smích? Smysl pro humor? Pochopení vtipu? Ajaj, nasadilas mi se svým derivovaným článkem pěkného brouka!
OdpovědětVymazat