pátek 7. října 2011

Zasněná

Čekám skoro do svítání,
jestli budou hvězdy padat,
v duchu píšu seznam přání,
přemýšlím, co smím si žádat.

Hledám zářnou hvězdu na obzoru,
co v ohňostroj temnotu změní,
sbírám střepy bezvýznamných rozhovorů
a vplouvám v něžné hloubky snění.

Už vidím, jak hvězda padá,
budu si přát další dnes.
To je to, co bych tak ráda
- hledět věčně do nebes.

2 komentáře:

  1. Díky =). Zas jsem jednou měla jakousi poetickou náladu... A už se těším, až se ukážeš v Praze =).

    OdpovědětVymazat
  2. Ach jé, to je tak krásný!!! Taky pořád koukám nahoru...Díkybohu za brýle, jinak bych viděla prd :)

    OdpovědětVymazat