sobota 8. října 2011

Marně jarně

Jsem utahaná a ruce mi voní aviváží, která se rozlila po podlaze.
Zase bude DMD. Psát, psát, psát.
Zítra odjíždíme na hory.
Zimo, máš to marný. Ještě týden vydrž, potřebujeme sníh. Pak zmiz. Ať se snažíš, jak se snažíš, stejně bude jaro. To je ten koloběh. Myslím, že už jsi to pochopila. Jen já asi ne, protože i když vidím, že všechno jde do háje stejně se peru s nezvratným osudem.
To, proč vlastně dýchám a pro koho píšu, budu řešit až potom. Teď se tím nebudu týden zabývat. Ale asi si vytvořím imaginárního idola, kterýmu budu věnovat všechnu svou milostnou poezii. Haha. Jinak jako nevím, no...

1 komentář: